Magazín Lidových novin publikoval článek o faráři Svatopluku Karáskovi, který se vrátil ze Švýcarska a ujal se salvátorského sboru v Praze. Článek končí citátem: I v těch nejhorších časech jsme žili nadějí, a teď tady se mi zdá, že je jí v lidech málo. Otrávenost místo radosti ze svobody. Když jsme v kostele zpívali Freedom is comming, čekal jsem, že vstanou a budou tancovat. Pak jsem pochopil, že těžko. A sám bych ještě mohl.
V neděli 28. 9. byl v Praze ordinován farář Aleš Mostecký, který byl pověřen k dlouhodobé službě v českém sboru Bohemka na Ukrajině.
Fetišistická revue Babička podle Boženy Němcové (scénář Petr Oslzlý a Ivo Krobot) v Divadle Husa na provázku končí „evangelickým šokem“: několika slokami písně Krásná je modrá obloha. Zatímco recenzent LN napsal, že Babička má šanci stát se legendárním představením 90. let, pro recenzenta MfD to byl „guláš jen těžko stravitelný“.
Pavel Rejchrt četl své verše při setkání básníků na hradě Bítově.
Své zážitky z Parrésie zmínil v rozhlasovém vysílání Jiří Srstka, ředitel Národního divadla.
Jaromír Plíšek, do své rezignace člen synodní rady, byl jmenován mimořádným a zplnomocněným velvyslancem ČR v Rumunsku.
Neuvěřitelná věc, že zvolený farář je donucen pod psychickým nátlakem rezignovat na místo dříve než na ně nastoupil, stala se Michalu Šimkovi v Jablonci nad Nisou. Přemýšlí vůbec někdo o tom, proč má ČCE méně farářů než potřebuje?
Bob Dylan hrál na eucharistickém kongresu pro 300 000 mladých katolíků. Dvě písničky si poslechl i papež Jan Pavel II.
Festival v Jimramově a jeho obecenstvo si libuje ve svém Hlášení principál Radim Vašinka v Lit. novinách č. 39: ...To už se vypytlil i zbytek rockerů a my je uviděli pěkně pohromadě ... vytvořivší tak nádhernou atmosféru svobodného lidského společenství, že nám přišlo líto, že musíme hrát a ne sedět mezi nimi a dívat se.
Š.
Provokace Pavla Říčana
Synodní senior ČCE si nedávno posteskl, že naše denominace se mění v církev „farářskou“, tj. že v ní laici hrají stále menší úlohu. Na základě rozhovorů s řadou laiků a farářů i na základě vlastního pozorování musím dát bratru synodnímu za pravdu.
Nejde mi z hlavy tahle metafora: Mnoho našich sborů připomíná divadlo jednoho herce, který je zároveň i ředitelem, autorem, dramaturgem a režisérem. Jeden herec nechce ovšem dělat to divadlo sám. Vítáno je obecenstvo, pokladní, uklízečky, uvaděčky, osvětlovači, kulisáci. Trpěn je kompars.
I ti katolíci mají aspoň ministranty…