„Ve vídeňském metru reproduktory před časem vyzývaly cestující, aby žebrákům nic nedávali. Úředně doporučené nemilosrdenství. A v důsledku zákona teď klečící či stojící postavy s papírovými poháry zmizely z centra Vídně úplně. Je tu sezona, přicházejí turisti, žebráci jsou pryč…
Všichni si oddechli, protože Vídeň je teď město bez žebráků. Můžete se motat ulicemi s nejlepšími obchody a nebudou vás vyrušovat obrazy bídy. Ale mělo by nám to být alespoň trochu trapné, že kromě nemilosrdenství jsme vzali do svých rukou ještě i spravedlnost. Žebrák Lazar a jeho protějšek, bohatý hodovník, dávají pozdravovat.“
(Rakouská zpravodajka v Respektu 11. 7. 2010)
Josef Dobeš v rozhovoru říká, že tři profese by měly mít vyšší status než ty ostatní: pedagogové, lékaři a duchovní. Titulek (nejspíš od editora LN) ale zní, že „Učitel je stejně důležitý jako lékař a kněz.“ Kněží ovšem existují jen v těch církvích resp. náboženských systémech, které vůbec mají takou instituci, totiž člověka mimořádně kvalifikovaného pro vztah s bohem a v mnoha směrech nutného jako zprostředkovatele pro styk ostatních lidí s bohem. Nositele „posvátné moci“, řečeno s katolickým katechismem. Naprostá většina duchovních na zeměkouli nejsou kněží a mnoha z nich by takové označení velmi vadilo. Vulgárně, ale názorně řečeno: je to trochu jako používat pro všechny agresivní lidi označení vrah. Nuže, vstřícně předpokládám, že editor nezná ani základní rozdíly mezi katolickou církví a protestantismem (a ostatními církvemi, které kněžství nemají a mnohdy výslovně odmítají). Alternativní výklad: je to obmyslný nesmiřitelný katolík, nositel katolicismu v pojetí podle Tomáše Halíka, tedy snahy o hegemonii jedné „Církve“. Ani jedna z těch možností není zrovna povzbudivá.
(Deník Referendum – Jiří Guth – Skupina trpaslíků se dezorientuje podle buzoly)
Anežka Janátová, zakladatelka Akademie sociálního umění TABOR, horlí nad zlořády doby ve svém článku o rigiditě myšlení v Revue Prostor 86: „Fantazii dítěte, kterou může probudit při hře s dřevěným špalíkem, hadrovou panenkou, přírodními materiály, ubíjíme umělou fantazií hvězdných válek a jiných katastrof.“ Pobavený redaktor Protestanta si mumlá pod fousy: „Na vytvoření roztomilého sousloví umělá fantazie bylo jistě zapotřebí mohutné porce obrazotvornosti. Nepochybně vybičované mnoha hodinami hry s dřevěným špalíčkem…“