„Naše práce je prací mírovou a jejím těžištěm je uchovávání a rozmnožování humanitních hodnot a tradic evropské a středoevropské kultury jak se vytvořily – ne bez staletého usilování a bojů – a jejichž součástí je i odkaz prezidenta Masaryka, jak Jste o tom hovořil i Vy, pane ministře. Jestliže dnes můžeme v tomto krásném sále naše ocenění s našimi rodinami a přáteli v klidu a beze strachu slavit, pak bychom, jak nás k tomu zavazuje i naše poplatnost evropským hodnotám, k nimž se hlásíme, neměli zapomenout na ty milióny lidí, kteří dnes tuto možnost nemají. My se domů vracet můžeme, ale oni ne, protože už žádný domov nemají.“ (Z poděkování Aleny Wagnerové jménem vyznamenaných cenou Gratias agit 23. června 2017 v Černínském paláci)
Žijeme v civilizaci, která uvolnila ohromné množství času. Nemusíme jej každodenně spotřebovávat na holé přežití, nejsme na válečné frontě ani uprostřed hladomoru. Dostává se nám základních životních potřeb, tepla, světla, vody i jídla, nemusíme tomu, abychom je získali, věnovat celé své dny. V tomto smyslu máme ohromné sýpky volného času – a přitom jsme se dokázali připravit o volné chvíle. O ty náročnější, ale také podstatně významnější existenciální chvíle, které se nedají vyplnit žádným zjevným účelem a lze je jen intenzivně probýt , vestoje, na šeré planině v čase mezi sháněním potravy a noclehem. (Petr Hruška, Mezi potravou a noclehem)