Hutně a chutně 6/2013

Číslo

25. 6. 2013 převzali z ruky ministra školství profesorský dekret docent M. Putna a dalších pět akademiků. V projevu Davida Storcha mj. zaznělo: „Smyslem univerzity není plnit nějakou konkrétní společenskou objednávku, poněvadž sama společenská objednávka je konstrukt, který v rámci univerzity můžeme, a dokonce máme zpochybňovat. Smyslem univerzitního fungování je otevírání dosud neotevřeného ve společné rozpravě učitelů a studentů. Jen tím se můžeme posouvat za horizont osvědčených mouder a učebnicových pouček, jen tím můžeme dostát požadavkům měnícího se a primárně nesrozumitelného světa.

V takové situaci ovšem záleží na tom, jak k věcem budeme přistupovat, na co se budeme tázat a jak přesně se budeme tázat. Tohoto břemene a této svobody nás nikdo nezbaví, nikdo nám ultimátně neřekne, co máme dělat. Role nás, univerzitních učitelů, pak nespočívá jen v předávání poznatků a učení dovednostem, ale možná především ve zprostředkování této otevřenosti vůči světu, tedy uvědomění, že jaký bude svět kolem nás, záleží do podstatné míry na nás samých. … Profesorský titul beru spíš jako závazek, že v tomto usilování je třeba pokračovat a neslevit.

Zdálo by se, že úřad a trh všechno postupně pohlcují… Ale pořád ještě existuje svoboda rozhodnout se, nakolik se poddat zdánlivě nezvratitelným trendům. Nepromarněme šanci udržet univerzitu jako prostor svobodného myšlení a tázání, včetně tázání po smyslu vlastní činnosti, a jako prostor rovnoprávné rozpravy mezi studenty a učiteli.“

UNESCO 18. 6. rozhodlo, že na svůj seznam Světová paměť zařadí i knihovnu samizdatové a exilové literatury Libri prohibiti, kterou roku 1990 založil a dosud spravuje Jiří Gruntorád. „Jedná se o nejobsáhlejší kolekci na světě. Její ucelenost a jedinečnost celé řady dokumentů svědčí o boji proti komunistickému totalitnímu režimu a je důležitá pro studium dějin dvacátého století.“ (Česká pozice.cz)

V Záběhlicích u zastávky MHD postával asi šedesátiletej bezdomovec s hromadou tašek. Přistoupil k němu asi dvacetiletej týpek a do jedný mu řádně flusnul. Pak řekl: „Já jsem Honza Vosáhlo a nesnáším bezdomovce.“ Následně dostal ránu pěstí a když se sbíral, uslyšel nad sebou: „A já jsem Karel Novák a boxoval jsem za Uhelný sklady.“

Katechetické doporučení Ezediáše Pumlana: „A na téhle historce můžete ilustrovat, jak nečekanou pecku představuje pro některé křesťany Ježíšovo podobenství o posledním soudu.“