„Olympiáda problémy světa neřeší. Jen je věrně odráží. Soustředění na bezprostřední zisk, tlak na stále větší výkon, drancování přirozených zdrojů, farmakologická podpora, bezohlednost a stoupající počet zranění. S tím se každodenně setkáváme i mimo vrcholový sport … Čínský režim tvrdě potlačuje volání Tibeťanů po lidskosti. Olympijský byznys lidskost svým způsobem potlačuje také. Olympiáda proto do Pekingu patří. Sportovní funkcionáři toho mají s čínským režimem, s jeho uvažováním a bezohledným prosazováním zájmů příliš mnoho společného.“ (sportovní lékař Jan Hnízdil, LN 19. 3.)
„Nedávno jsem objevila útlou knížku Přemysla Pittera O duchovní revoluci v srdci Evropy, kterou napsal v exilu na jaře roku 1968,“ sdílí se v článku 1968? Obrana před skepsí a naděje pro oba světy (LtN 9/08) Táňa Fischerová. „Píše v ní o duchovních hnutích v naší zemi a o osobnostech, které je nesly, počínaje svatým Václavem, přes Jana Milíče z Kroměříže, Jana Husa, Jeronýma Pražského, Petra Chelčického, bratra Řehoře, Jednotu Bratrskou, J. A. Komenského až k T. G. Masarykovi, aby s nadšením přivítal Pražské jaro jako obrodný proces, … který navázal na tyto nositele idejí a zakladatele různých hnutí. Pitter vyzdvihoval jejich přesvědčení, že je možné žít autenticky křesťanské ideály … Jsou to tedy různé proudy a záleží na tom, kdo se ke kterému hlásí a na který chce navazovat navázat.“
„Čína se postupně stává vedoucí světovou velmocí a stylem její politiky se inspirují nejen mocenské elity třetího světa, ale i ekonomické a politické elity světa prvního. Politika appeasementu vůči této agresivní říši může být začátkem konce ‚módy‘ demokracie ve světě podobně, jako tomu bylo v Evropě třicátých let, kdy demokracie byla vytěsněna téměř ze všech zemí Evropy jako zastaralý a překonaný společenský řád,“ uzavřel Ladislav Garassy článek Vlající vlajky a dvojí metr, kterým reaguje na zdejší zpochybňování solidarity s Tibetem (LtN 13).
„Po ostříhání vinohradu je nutné co nejdříve zjara ponechané tažně vyvázat. Je duben, réva už plače mízu, a já jako jeden z posledních malovinařů v mé trati ještě nemám povázané. Přesto nebrečím, a mám ohromnou radost. Stal se totiž opět ‚jarní zázrak‘ – nikdo z okolních vinařů letos vinici neopustil!“ Zdraví Marek.