Poděkování
Vydavatelství EMAN děkuje organizátorům 18. knižního veletrhu LIBRI Olomouc, kteří bezplatně umožnili expozici našich titulů. Poděkování patří i všem, kteří na místě pomohli tuto nabídku uvést v život.
Tomáš Trusina, vydavatel
„Vlk se nažral a koza zůstala…“ nadepsal zprávu o nedávném rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci rozsudku komunistické justice nad představiteli undergroundu (I. Jirousem, V. Brabencem, S. Karáskem a P. Zajíčkem) z r. 1976 Aleš Březina (Satelitte 1–416. 27. 3.). „Proč Nejvyšší soud nezrušil rozsudek v plném rozsahu jako vykonstruovaný, ale místo toho dospěl k šalamounskému rozuzlení (tj. zrušil rozsudek a dal věc k došetření tehdejší původní instanci, protože v r. 1976 prý nebyli přizváni všichni svědci obhajoby)?“ ptá se Březina a připomíná v této souvislosti, že Nejvyšší soud potvrdil rozsudky nad jehovistickými odpírači vojenské služby.
Civilní služby v Rusku si všímají Občanské noviny (příloha LtN) č. 10. Její podobu, uzákoněnou v r. 2002 označují ochránci lidských práv za „zločin a trest“. Trvá 42 měsíců, požádat o ni a před odvodní komisí žádost obhájit je možné pouze při odvodu v sedmnácti letech.
Příběh ostravské žákyně zvláštní školy označené v psychologické poradně za mentálně retardovanou a umístěné do zvláštní školy přinesl Respekt č. 8. Poté, co se Světlany ujal Kumar Vishwanthan a zařídil jí nové vyšetření, byla přeřazena do základní školy. A před třemi lety ji švédští úředníci vybrali do mezinárodní poroty pro udělování Světové dětské ceny za práva dítěte.
Rozmanité církevní reakce vyvolalo zvolení Václava Klause prezidentem ČR. Patriarcha CČSH Jan Schwarz se ve své zdravici soustředil především na to, v čem si on a nový prezident kdy notovali: „Určitě se shodujeme v tom, že křesťanství by mělo přispívat k posílení základních hodnot demokracie respektováním svobody svědomí každého člověka – a tady cítím přímou vazbu dnešního pana prezidenta na ono biblické – Vaše slovo budiž ano, ano, ne, ne.“ (LN 3. 3.)
Faráře ČCE Miloše Rejchrta zase přimělo k pastýřskému „Desateru“ pro frustrované občany: „… 3. Popatř na ptactvo nebeské, zaposlouchej se do jeho předjarního zpěvu. Život nekončí, zanedlouho se objeví první luční květy a jiného potěšení mnoho. … 5. Bedlivě rozlišuj mezi pravicí a levicí, když jde o končetiny. V politice se tímto dělením nedej svést. Ne po nálepkách, ale po ovoci poznáte je. Rozlišuj mezi těmi, kdo nelžou, nekradou, a těmi druhými. Pamatuj, kdo a s kým koho volil, napiš to na desky srdce svého a při volbách, do nichž budeš moci mluvit i ty, jim to spočítej.“ (MF Dnes 3. 3.)
Ohlédnutí za filosofem Karlem Kosíkem (1926–2003) napsala pro Respekt č. 10 Jiřina Šiklová: „především jsem ho obdivovala za jeho angažmá na Liblické konferenci (1963) o Franzi Kafkovi, kterého komunisté nenáviděli jako buržoasního dekadenta, za jeho ‚jinočtení‘ Jaroslava Haška, jehož Švejk vyslovoval stejný pocit absurdity…“ LtN č. 10 při té příležitosti otiskly fejeton P. Kohouta ke Kosíkovým padesátinám: „Jeho filozofie, toto nepošlá filozofie děkadentistů, no nastojící filozofie žízně. Kdy jeho žízeň nejbolněj kypí, on stará se schránit ji v sobě jak mocná plotna vodu, coby oddat ji v zásuchách všemu trudícímu se národu.“