„Dostal jsem se k víře oklikou… poznáním, co víra v našich dějinách znamenala. Později také četbou několika velmi suchých, nijak emotivních knih. Četl jsem například jeden faktografický životopis Ježíše Krista. … Tehdy jsem si řekl – jestli tohle je pravda, tak to pro mne znamená moc,“ říká o své cestě k víře Ivan Medek v rozhovoru Nejraději se směju sám sobě. (Týdeník rozhlas 7/02)
„Služebník bývalého režimu se nejenom uchytil v demokracii, ale navíc slovníkem někdejšího chlebodárce útočí na ty, kteří tehdy s režimem bojovali“ – zhodnodil Z. Petráček článek Petra Štěpánka (normalizačního redaktora časopisu Melodie a současného člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání), který v inetovém časopisu Virtually kritizoval Chartu jako „přímého dědice metod února 1948 i srpna 1968.“ (Respekt 3/02)
„Těžko říci, proč právě nyní Petr Pithart mluví o tom, že se odlišoval od Václava Havla už v disentu. O jejich tehdejším sporu se uchovaly písemné doklady a jen stěží na jejich základě usoudíme, že postoj Petra Pitharta zasluhoval přednost,“ napsal Jakub Patočka v komentáři, věnovaném dlouhodobějším důsledkům letošních voleb. (LtN 3/02)
Anketu LtN o Antichartě (Kdo jsme, abychom se natřásali?) rámují odpovědi českobratrských farářů Pavla Hlaváče a Jana Šimsy (LtN 7/02). T.