Již sto deset let se v naší zemi slaví mše na počest a na podporu přistěhovalců a uprchlíků, kteří přišli do naší země… Jako národ i jako církev letos čelíme bezprecedentnímu útoku na miliony přistěhovalců, kteří žijí mezi námi… Naší první povinností je jako církev trvale, neochvějně, prorocky a soucitně přijímat přistěhovalce, kteří tak hluboce trpí kvůli útlaku, kterému čelí… Charakteristickým znakem naší duchovní a pastorační péče musí v tuto chvíli být hluboká služba útěchy, spravedlnosti a podpory, a děkuji všem, kteří se této služby ujali…
Jsme svědky komplexního útoku vlády, jehož cílem je vyvolat strach a hrůzu… Tato kampaň je založena na strachu a teroru. Její cíl je jednoduchý: připravit nelegální přistěhovalce o jakýkoli skutečný klid v jejich životech, aby se v bídě „sami deportovali“.
Dnešní evangelium (Podobenství o milosrdném Samařanovi) však navrhuje naprosto odlišné měřítko jak určit, zda deset milionů mužů, žen, dětí a rodin, které s námi po desetiletí žijí, má čelit teroru a vyhoštění: Jsou to opravdu naši bližní/sousedé (neighbours)? … Nejvýraznějším prvkem podobenství je Samařanova ochota odmítnout společenské normy, podle nichž vzhledem k svému původu a postavení nemá vůči oběti, která byla Židem, žádnou povinnost. … Právě tato perspektiva musí utvářet náš postoj a jednání jako věřících lidí.
Z homilie washingtonského kardinála Roberta McElroye při 111. Světovém dni migrantů a uprchlíků 28. září 2025 https://1url.cz/kJ4vX