(aneb těžká cesta do Evropy)
Učebnice dějepisu pro 5. třídu francouzské college (red. J. M. Lambin, 1987), tedy naši 7. třídu základní školy, zahrnuje období od 5. do 16. století. Protože na lyceu (naše čtyřleté gymnasium) se ve výkladu historie dále pokračuje až do současnosti, máme zde jediný přehled daného období, s nímž se francouzští žáci setkají.
Je pochopitelné, že největší pozornost je věnována francouzským dějinám, jež ostatně měly v oněch staletích mnohokrát význam obecný – probojovávaly se v nich tendence, jež záhy převládly v západní a následně i ve střední Evropě vůbec. Tím více zaráží, že právě na tento moment francouzští žáci nijak zvlášť upozorňováni nejsou. Najdou sice údaj o klášteře v Cluny, nikoliv však o tom, že by clunyjskému hnutí šlo o svobodu duchovenstva. Mluví se o cisterciáckém řádu (bez zmínky o Bernardu z Clairvaux), nepřipomíná se jeho podíl na středověké kolonizaci po všech zemích západní církve. Pojednává se o albigenských, ani slovo však o valdenských. Je zajímavé, že zmínka o avignonském papežství se nedává do souvislosti s politikou francouzského krále Filipa IV. Sličného.
Těžko pochopit, jak mohl uniknout vznik Švýcarska, nebo dokonce vítězství nizozemské revoluce, v obou případech jde o země s Francií sousedící. Opomine se tedy i ustavení habsburské monarchie ve střední Evropě. Rodokmen Habsburků (s. 113) uvádí pouze Karla V., nikoliv jeho bratra Ferdinanda I. Mapka Evropy k roku 1600 (s. 154) vykresluje jednolitě území „říše“ (v té době již archaické jednotky sestávající z fakticky samostatných útvarů jednotlivých knížectví) a zbytku Uher (po turecké expanzi, o níž se opět nemluví) bez informace, že tyto Uhry tvořily spolu s českým královstvím a rakouskými zeměmi novou mocnost.
Celkové zaměření učebnice znázorní rozsah jednotlivých oddílů: Objevným plavbám včetně informace o amerických civilizacích je věnováno 14 stran, renesanci 12, reformaci a protireformaci 6.
České země se objevují v šesti různých zmínkách. U výbojů Karla Velikého jsou na mapce vyznačeni Češi (Tcheques) a Moravané (s. 32). O christianizaci Moravy Cyrilem a Metodějem 863 a následně dalších Slovanů, při čemž Morava se mezi slovanské země nezařazuje (s. 11). Ve stati Otta III. a Slované je řeč o svatém Vojtěchovi, pražském biskupu, a mapka uvádí termín Čechy (Boheme). Na mapce obchodu je uvedeno „stříbro z Čech“ (s. 71), marně bychom však hledali české království na mapkách Evropy k letům 1300, 1480. V protikladu k představám u nás běžným, nic o Karlu IV.
V rámci výkladu o krizi Západu na sklonku středověku (s. 107) je řeč o lollardech v Anglii a husitech v Čechách. Obojí hereze byly prý rozdrceny. Je citován výtah z manifestu Prokopa Velikého z roku 1431 s kritikou klášterů: „Proč by Bůh měl věnovat více sluchu modlitbám kněží než modlitbám ostatních lidí?“ Ve slovníku v závěru učebnice je uvedeno, že Hus byl upálen, protože popíral bohatství a hierarchii církve. Což je vše.
Malá ukázka, kolik zbývá vykonat, mámeli být vzati na vědomí jako součást Evropy.