4. Křižáci
V druhé polovině 11. století vpadli ze Střední Asie na Blízký východ Seldžučtí Turci. Ovládli většinu arabských států, přijali islám a byzantské říši vyrvali Malou Asii.
Na rozdíl od Arabů překáželi křesťanským poutníkům v návštěvě Jerusaléma a roku 1095 proti nim papež vyhlásil křížovou výpravu. Šli do ní zejména nizozemští a francouzští šlechtici, tísnění mohutnějícími městy, podporovali je Benátčané a Janované, usilující o přístup k levantským přístavům, přidávala se chudina. Cestou houfy křižáků rozpoutaly nelítostné pogromy na židy v Porýní.
Cíl umožnit přístup do svatého města se rychle zaměnil v jeho ovládnutí a v záměr učinit z něj město křesťanské. Při dobytí Jerusaléma křižáci povraždili domácí muslimy i židy.
Italští kupci ovládli trhy v Levantě, kam karavany přinášely indické (a molucké) koření. Za největšího rozsahu zabíraly křižácké státy pásmo od Palestiny po arménské království v Kilikii. To se opíralo o křesťanské obyvatelstvo, jinak šlo o nadvládu křižáckých feudálů nad muslimy. Zvrat v jejich prospěch přivodil egyptský sultán Saladdin, který r. 1187 znovu ovládl Jerusalém. Poslední křižácká pevnost Akka padla roku 1291 za obecného vyvraždění křesťanů.
* * *
Po dobu intensivního styku s křižáckými státy západní Evropa poznávala pokročilou výrobu, techniku, vědu i umění byzantských a arabských zemí. Evropští vzdělanci se seznamovali se spisy Aristotelovými. Západní země se poprvé v historii začaly vyrovnávat dotud vyspělejšímu Východu.
Obdobně se od Arabů neboli Maurů učili rytíři křesťanských království pod Pyrenejemi, Aragonie, Navarry, Kastillie, když se svým hrdinou rytířem Cidem od 11. století rozvinuli reconquistu – znovudobývání jimi ovládané země.
Z těchto bojů pochází ideál rytířskosti. Toho, kdo chtěl být uznán za pravého vítěze, postavil před otázku, jak bojoval a zač. Vyžadoval ochranu slabšího před bezprávím, velkomyslnost k poraženému, odmítal ponižování a mstu. Oceňoval sebeovládání, držení daného slova a úctu k ženám.
* * *
Ovládnutí obchodu na Středozemním moři italským kupcům nestačilo. Roku 1204 zavezli Benátčané účastníky 4. křížové výpravy před Cařihrad, jak metropoli byzantské říše nazývali okolní Slované, a navrhli jim, aby místo boje proti muslimským Turkům dobyli toto nejbohatší křesťanské město. Vyhlídce na nesmírnou kořist křižáci neodolali. Pány obchodních cest vedoucích do Černého moře se staly Benátky.
Byzantský císař i cařihradský patriarcha přesídlili do maloasijské Nikaji. Roku 1261 nikajští císařové s pomocí Janovanů Cařihrad znovu ovládli a obnovili byzantskou říši, ta však s konečnou platností přestala hrát úlohu velmoci. Janované zřídili na Krymu četné faktorie, opevněné kupecké osady. Benátky se přeorientovaly na obchod s arabskou Alexandrií.
Za křížových výprav poprvé výrazně vystoupila dvojznačnost evropských dějin – prolínání expanse a snahy o vlastní nápravu.