A co vy na to, pane faráři? – zaznělo mnohokrát po NOVAckém pořadu Na vlastní oči 18. 8. 1994. – Ukázali mi, jak se kdosi ráchá komusi v břiše. No a co?
Za prvé. Ukazovali to, aby zaujali. Abych se koukal znova a zvýšil sledovanost. Kdo ví, o kolik zvednou ceny za reklamu dávanou příště v tomhle pořadu. Kdyby vám ukazovali obrázky z „operací rukama“ každý den po zprávách – nechodili byste se mě ptát, co já na to, ale vypínali byste TV se slovy, že se na takovou řezničinu nedá koukat. Když se něco ukazuje pravidelně, tak se to okouká – a zázrak nezázrak – nikdo se tím nevzrušuje.
Za druhé. Vzrušilo vás to, protože jde o uzdravování. Zdraví – to je velká modla této doby a naší civilizace. Nebýt zdravý = prohrát život. Trpět postižením, nemocí, umírat jindy než v statisticky zavedeném věku – to je naše noční můra. Proto nás rychle a bez zábran naláká každý, kdo začne s uzdravováním. Dobře se na tom vydělává. Teď zrovna TV NOVA.
Za třetí. Kdosi naznačil, že běh života a světa lze vnímat ještě jinak než jsme zvyklí. Ejhle, šaman, který si rozumí s tělem. Líbí se vám to? Pak se přestěhujte 20–30 tisíc let nazpátek – a ani to vám nepomůže. My jsme možnost takovéhoto přístupu k životu, světu, tvorstvu, tělu ztratili. Takhle vnímat nedovedeme. Prostě to nejde. Byla by to ještě daleko neuskutečnitelnější změna, než přesedlat z aut na kočáry. Žijeme v kultuře, která začala vznikat mimo jiné také jako reakce na hroucení šamanského přístupu ke světu a životu. A utíkat se z ní kamsi – třeba k šamanům – nepomůže.
Summou. Nenechte ze sebe dělat vola, kterého nalákají kdejakým ukazováním tajemna. I při sledování NOVY si nepřestaňte připomínat, že na vlastní oči ještě nepotkáte to skutečně podstatné. S pokorou přiznejte, že náš způsob vidění skutečnosti má hranice a zdraví není to nejpřednější. A vyrušit se příště nechte něčím podstatnějším – třeba trápením člověka, který žije vedle vás a jehož trápení se vám za ta léta docela okoukalo.