(O partnerství se sbory v Nizozemí)
Co dál? Tak se ptali zástupci sborů, které se účastní „partnerství“ se sbory v Nizozemí. Učinili to v anketě, kterou rozeslal čtyřčlenný výbor pro organizaci těchto kontaktů (Joel Ruml, Jiří Weinfurter, Eva Grollová a Peter Morée). Ptali se po smyslu takového partnerství a kladli si otázku, zda se nejedná o jakousi formu organizované církevní turistiky, kdy se poskytuje velmi levná možnost podívat se do cizí země, avšak po návštěvě Holandska se vkrádá pochybnost, zda ještě pokračovat.
V Hradci Králové 2. 12. 1995 se konalo setkání zástupců českých sborů, které se partnerství s nizozemskými sbory účastní. Pochybovači zřejmě nepřijeli, neboť přítomní se shodli, že tato činnost má dobrý smysl.
Sešli jsme se pozvaní i nepozvaní. Rozvinula se debata, kdo co a jak dělá. I když to bylo vzpomínání na minulé, mohlo se stát pro druhé budoucností. Vždyť to, co jeden sbor už udělal, je pro druhé inspirací k napodobení. Je např. možné dohodnout se na společných textech kázání, které se v obou sborech káží, na zpívání podle stejné melodie, i když s rozdílnými slovy. Společná dovolená, nová přátelství, kdy se potom rodiny ze sboru starají o to, aby se nezapomínalo na dobré i zlé. Bylo toho hodně. Promluvil zde také zástupce nizozemských sborů Hans Peter van der Horst. I tu se ukázalo, že Nizozemci se dokážou naučit česky, a my zase holandsky. Nejsme však od jiných zemí odlišeni jen jinou řečí, ale i jiným postojem k životu. Máme i něco společného, a to nejen malé území. Stojí za to neustále to objevovat.
Co tedy dál? Jak odpovíme těm, kteří o významu partnerství se sbory v Nizozemí pochybují?
Můžeme se přece odvážně vrhnout do studené vody. A pak se možná i naučíme plavat.
jiš