Stavím vedle sebe dvě dějinná období (padesátá léta a normalizaci – viz Protestant č. 4), jelikož na sebe navazují dějinně i personálně. Režim po roce 1968 je zásadně totožný s tím, který tady byl od roku 1948. Po dobu své existence režim procházel různými modifikacemi, jeho totalitní charakter ovšem zůstal až do listopadu 1989 totožný.
aneb variace na Ježíšova slova: „Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě.“ (Mt 20,14)
Už dávno (nemohu však říct
kde, pod kterouže oblohou),
jsem v oceán, bych uctil Nic,
vlil kapku vína nemnohou.
Kdo chtěl zmar kapky překvostné?
To osud mne chtěl ponoukat?
Či moje srdce starostné
v tom víně krev svou zřelo snad?
„Irák Sýrie Eritrea Afghánistán Súdán Libye… jsou podřezané žíly. (…) Světadíl Afričanů z hlubiny Atlantiku – světadíl bez adresy, kde se v podpalubí otrokářských lodí po celá dlouhá staletí vesele drtil samotný základ Afriky, starších bratří lidského plemene – se za stejného zděšení prolíná se svým dvojníkem ve Středozemním moři.