„Tuší snad jenom Amnesty, v jakém zde žijem neštěstí,“ rýmoval v 80. letech ve Valdicích vězněný Ivan Jirous. Samotná Amnesty International se však v mnoha zemích dostává z pozice zastánce do pozice persekvovaného. Na současnou situaci v oblasti obrany lidských práv jsme se ptali koordinátora kampaní Amnesty v ČR Martina Balcara.
Již delší dobu se nemohu zbavit nutkavé myšlenky, že krajina touží volat člověkem. Někdy ústy – v básních, v hudbě – jindy třeba skrze ruce – v obrazech či sochách nebo architektuře. Prokřikla zvláštně v básních Otokara Březiny.
Něco dělat i uprostřed strachů
Čtení: Mt 6,31–33; Am 2,6 8; Am 8,4–6; Mt 13,31–33
Text: Jr 29.1–7
Na březnové vernisáži výstavy CHARTA STORY, pořádané Národní galerií v Praze, jsem napočítal 4 chartisty z Brna. To na Prahu není špatný výkon!
Synodní rada Českobratrské církve evangelické se v květnu setkala s prezidentským kandidátem Jiřím Drahošem. S Jiřím Drahošem také – opět jako s jediným z prezidentských kandidátů – vyšel rozhovor v Českém bratru. Na internetových stránkách ČCE přímo čteme, že mu Synodní rada vyjádřila podporu.
V polovině srpna nabyla účinnosti novela zákona o pobytu cizinců. Jde o důležitou událost, nejen proto, že citelně zasáhne do života mnoha lidí pobývajících na našem území. Zaráží i nestandardní způsob, jímž byla novela přijata.
To je název výstavy s dodatkem Co zůstalo?, která má podtitul Místa nacistické nucené práce v České republice. Na osmnácti panelech představuje osmnáct míst, kde nacisté za války, v době Protektorátu zřídili tábory, ve kterých pracovali zatčení lidé, Češi, Romové, Židé, ale také zajatí vojáci, muži a ženy.
Otevřené vyjádření pro Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze
Poslední synod doporučil sborům Českobratrské církve evangelické, aby zvážily zkrácení názvu církve na „evangelická“. Také autoři Zásad ČCE (1968) uvažovali ve zcela jiných nábožensko-politických souřadnicích o možnosti, že bychom o sobě mluvili jako o evangelících, aniž by muselo být českobratrství vymazáno z názvu.
„Za rozšířenými zorničkami sídlí pocit hluboké nejistoty a nedůvěry, tak typický pro ústavní děti,“ komentuje záběry dětí z kojeneckého ústavu dokument Kurta Goldenbergra Děti bez lásky. V r. 1963 se mu podařilo popularizovat téma psychické deprivace, kterou dětem působí zejména ústavní výchova.