5/2016

dokončení rozhovoru s Janem Krajhanzlem

České vlajky vlají na demonstracích, kde zaznívají výhrůžky na adresu imigrantů, menšin i osob, které jsou ochotné pomáhat těmto ohroženým, ztrápeným a znevýhodněným lidem. Bývalý prezident Václav Klaus podporuje německou extrémně pravicovou stranu AfD, řeční na jejích shromážděních, kde je vítán potleskem.

Text: Žalm 31,25 Čtení: 1. Petrova 1,3–9

Ž 31,25

Zmužile sobě čiňte, (a posilní Bůh srdce vašeho), všickni, kteříž naději máte v Hospodinu.

V oboru masové komunikace se pojmem rámování (v angličtině framing) označuje „výběr a zdůrazňování některých aspektů událostí či problémů a vytváření souvislostí mezi nimi v zájmu prosazení jedné určité interpretace, hodnocení nebo řešení… Často se tak činí pro prosazení zájmů elit.“

Jendovým jménem se zeptám: Komu být práv? K tomu ovšem člověk potřebuje svědomí. Zjitřené, probuzené a neklidné, trvale připravené se projevit. Pak je ovšem nesnadné je krotit. A je to třeba? Je to vůbec třeba? Ale pozor! Neuspěchejme to. Tak tedy komu být práv?

Otci, nepřítomně přítomnému?

Márijka napsala knihu. Jmenovala se prostě Můj život s Ním. Pomalu končilo druhé tisíciletí po Kristu, přibližně tehdy to bylo. Napsala knihu o tom, jak s Ním žila. Na podzim ji zavrhnul, nechtěl ji. Asi na Něj moc naléhala, aby už zůstali jen spolu. A On je tak plachý. Ale o tom nechtěla psát.

Po planetárních katastrofách a někdy též uvnitř nich vznikají nové projekty. T. G. Masaryk v průběhu prvé světové války napsal pro legionáře Novou Evropu, která je podle některých politologů inspirující dodnes. Karel Popper utekl před nacismem do novozélandského exilu a vytvořil projekt Otevřené společnosti.

K obrazům a objektům Josefíny Duškové v Soběhrdech

Výstavy současných umělců připravuji i proto, aby vznikl prostor potkat se s tím, co zajímá mladé citlivé umělce. Vytvořit most mezi tím, co se odehrává zde v kostele, a tím, co se děje venku.

Někteří měli za to, že k základním lidským tématům patří otázka: Co mám dělat? Možná jsou naopak i takoví, které zrovna toto téma ani v nejmenším nezaujalo. Ale často vyjde najevo, že s lidským pobytem na světě se spojuje činnost. A sice jde o činnost, v níž vzniká jakési pojmenovatelné „co“, tedy předmět a zároveň i výsledek.

Bůh smíchu a písní už dávno
zavřel za sebou věčnost.
Od těch dob jenom někdy
zazní v nás ubývající vzpomínka.
Ale jenom bolest od těch dob
nikdy nepřichází v životní velikosti,
je vždycky větší člověka,
a přece se musí vejít do jeho srdce…

Vladimír Holan (s. Bolest)