A je po volbách. Nejvhodnější čas na to, abychom se upamatovali, že politické jednání křesťanů se nevyčerpává u volebních uren. Pokud totiž mluvíme o politice v širokém smyslu slova, je samotná sounáležitost křesťanů ve společenství církevní obce (polis) svérázným způsobem politického života. Vztah křesťana vůči státnímu zřízení pak lze nejlépe charakterizovat pojmem svědectví.
Text: Marek 16,9–15
Když Ježíš ráno prvního dne po sobotě vstal, zjevil se nejprve Marii z Magdaly, z níž kdysi vyhnal sedm démonů. Ona to šla oznámit těm, kteří bývali s ním a nyní truchlili a plakali. Ti, když uslyšeli, že žije a že se jí ukázal, nevěřili.
Jedním z letošních předvolebních hitů je – či byla – hrozba růstu českého státního dluhu až kamsi do řeckých rozměrů a konců. Pomiňme v této chvíli, že zdejší státní zadlužení patří v Evropě k těm nižším, a věnujme se doprovodným jevům ekonomicko-morálního imperativu „nezadlužíš!“ On to vlastně není imperativ, nýbrž futurum, ale o té budoucnosti až níže.
Rozhovor s Mikulášem Vymětalem, účastníkem Druhé světové konference mezináboženského a mezicivilizačního dialogu v makedonském Ohridu 6.–9. 5. 2010