Søren Kierkegaard

Tu větu často slýcháme ve světě. „Jsme jen jednou na světě; proto bych si přál spatřit Paříž, nežli zemřu, nebo co nejdříve nahromadit jmění, nebo aspoň se stát něčím velikým – vždyť jsme jen jednou na světě.“

Řidčeji se stává, ale stává se to přece, že nějaký člověk má jen jedno přání, zcela určité jediné přání. „To,“ praví, „to si přeji; ach, kéž se mi splní mé přání, neboť, ach, jsme jen jednou na světě.“

Byl jednou jeden mladý král. Vládl malému království. Bydlel na zámku obklopen služebnictvem, ale chyběla mu královna.

Každý týden vyjížděl na svém koni podívat se, co se v království děje. Jednoho dne se vracel zpět na zámek. Právě projížděl tržištěm a spatřil dívku, která prodávala květiny. Byla tak krásná, jak si jen stěží mohl představit.