Petr Pazdera Payne

O knize Anny Bikont My z Jedwabneho

I strhal si všechen lid z uší zlaté náušnice a přinesli je k Áronovi.

On je od nich vzal, připravil formu a odlil z toho sochu býčka.

A oni řekli: „To je tvůj bůh, Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země.“

(Exodus 32,3–4)

Když nebyl Bůh, byla tvorba.

Ke knize Aleše Březiny Řetěz bláznů, která před nedávnem vyšla, nejsem s to přistupovat nezaujatě, čistě jako k literatuře. V tomto smyslu by neměla knížka uniknout mladým a svěžím současným kritikům. Vyvolala ve mně příliš mnoho osobních vzpomínek.

V časopise Český Bratr (7/2011) proběhla anketa o smyslu zpovědi. Mezi odpověďmi převažují výroky typu: nepotřebuji ji, nechybí mi, vyřídím si to sám v modlitbě, upřímná modlitba stačí a podobně. Notabene v článku v témže čísle se píše, že zpověď je nejspíš středověkou záležitostí a v Písmu že zakotvena není.

Poznámky k překladu jednoho slova

Ve Steinbeckově románu Na východ od ráje se vede na několika stránkách exegetický rozhovor nad příběhem o Kainovi a Ábelovi. Dovídáme se, že Číňan Lee se spolu se svými moudrými soukmenovci zabýval dva roky otázkou, jak porozumět výroku o Kainově poměru k hříchu.