Scéna
Nebe nezáří. Hvězdy nesvítí.
Je noc.
Ne na nebi. Ne na zemi.
Ale tam ve mně. U samého dna.
A vstávám z něho jako opitý.
A ptám se, ptám se,
co se vlastně stalo?
A ptám se, ptám,
kde bydlí pláč?
Oldřich Mikulášek
Křehké věci
Pramínkem tenkým crčí víno.
Nejtišším hláskem zpívá pták.
Nevím, či je to něčí vinou,
že probírám se pavučinou
jen kmitem řas
a jemně tak,
abych z ní rosu nesetřás.
Nahota
Nahota
Stvořím si tě k tvé podobě
i k obrazu svému. A ještě –
a potom ještě pro potlesk
náhlého letního deště.
Jako by zpomalený blesk
zdráhavě sjížděl po tobě,
stvořím si tě v tvé podobě –
a z očí svých blesk ten ještě.