Číslo
Nahota
Stvořím si tě k tvé podobě
i k obrazu svému. A ještě –
a potom ještě pro potlesk
náhlého letního deště.
Jako by zpomalený blesk
zdráhavě sjížděl po tobě,
stvořím si tě v tvé podobě –
a z očí svých blesk ten ještě.
Budeš nahá až na duši.
A duše na samu pravdu.
A pravda nahá až do krve,
které jak vína si nahnu,
ach, vína z těch černých moruší.
Pak žízní po tobě zprahnu.
Jak naposled. Jak po prve.
(Agogh, 1969–1971)