Scéna

Nebe nezáří. Hvězdy nesvítí.
Je noc.
Ne na nebi. Ne na zemi.
Ale tam ve mně. U samého dna.

A vstávám z něho jako opitý.

A ptám se, ptám se,
co se vlastně stalo?

A ptám se, ptám,
kde bydlí pláč?

A ptám se, ptám se, ptám
samého ptaní,
proč ptám se bez přestání,
když jsem chtěl k tobě přijít po kvítí.
Tak potichu. Tak tence.
Po každém stonku zvlášť.

Oldřich Mikulášek