Podle jedněch, jak to odhaduji, půjde jen o slovíčka. Jenže: slova nejsou jen nástroje k označování, slova jsou pokladnicemi významů a souvislostí. Stačí je otevírat. Aby bylo vidět, kde hýbají světem anebo alespoň do světa ťukají. Jak? Dobře či, špatně? Slova nejsou „jen slova“, protože jsou znameními doby, znameními mluvčích, znameními toho či toho světa, v němž znějí, znameními pro budoucnost. Nakonec nás znamení, která potkáváme, mohou dovést až před Boha.
Text reaguje na rozhovor nad článkem L. Ondry Rozbití Nechuštána? (Protestant 1/2005)
Text: Izaiáš 52,7
Jak líbezné je, když po horách jdou nohy toho, jenž poselství nese a ohlašuje spásu, jenž nese dobré poselství a ohlašuje vysvobození, jenž Sijónu hlásá: „Tvůj Bůh kraluje!“
Text: Matouš 6,19–21
Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.
Několik měsíců před 55. výročním zasedáním Mezinárodního měnového fondu a Světové banky (19.–28. září) zavládla v českých médiích hysterická posedlost očekávanými hordami vandalů a hulvátů. Ale i nejvyšší politikové se snížili k vágně paušálnímu zostouzení odpůrců MMF, SB a globalizace, jako by nebyli s to se o skutečné opozici nic dozvědět. Blahoslavení tiší? Opozice (např.
Letmé ohlédnutí: Počátkem dubna se i v Česku připomínalo tragické 40. výročí dodnes trvajícího čínského násilí v Tibetu. Fakta jsou obecně dostupná, v posledních letech byla vydána řada souvisejících knih, zrodilo se několik aktivit. Plné náruče důvodů vyslovit se k tomu má i křesťanský teolog – a bylo by ostudné, kdyby se nevyslovil.
Ach, Bože, modlím se stále dokola, alespoň jednou týdně v kostele a jednou týdně večer v posteli, vždy víš. Když se modlím v posteli, po několika slovech mi mysl uteče k myšlence, která mě odkudsi přepadne, a pak na modlitbu zapomenu… a pak sním… a pak usnu… a pak sním docela, vždy víš. Ještě že v kostele nejsou postele!
Aby tě mohli uctívat,
nezbylo jim než
najít tě ve snu,
v oblačném sloupu,
v zemětřesení,
kdovíjak.
Já tě tuším za vším ve světě,
ale nacházím jenom kamenitou tmu.
A pak si hraju na to, že rozumím.
Ne, nechci, abys mi posílal životopis,
rád bych pár prostých slov
z očí do očí
u sklenky bourbonu