Dilema církevních i jiných tatíků (k poznámce Miloše Hübnera).
Muselo přijít teprve „hloupé mluvení“, které se jenom „jako antisemitismus mohlo jevit“, aby se už nepokoušeli zachránit Topolánka, byť jim to mohlo utrhnout jejich pravicové srdce. To bilo svým pravidelným rytmem navzdory jeho výroku v roce 2006, že po vyhraných volbách bude „noc dlouhých nožů“. Nezachvělo se ani na podzim téhož roku, když na internetu napsal „es kommt der Tag.“ Zůstalo klidné po vyjádření Topolánkova intima Dalíka, že hraje vlastně úlohu Martina Bormanna, který byl nenáviděn pro svou blízkost Vůdci. Po tolika „hloupých mluveních“ bylo ovšem těžké Topolánka zachraňovat. Pohár přetekl. Mám však pochybnosti, zda by byl tento „nejvíce proizraelský politik, jehož jsme měli“, nepřežil i tuto „vykonstruovanou kauzu“, kdyby byl průzkum veřejného mínění věstil ODS vítězství ve volbách. Ta by mu byla nezlomila vaz, ani kdyby byl premiér Jan Fišer ještě méně smířlivý a urazil se ještě více. Pravicoví křesťané ani bezvěrci – v dojemné shodě – na nějaké „hloupé mluvení“ nekoukají.
Jaroslav Kraus, Mariánské Lázně