Hana Librová

Na mnohé ochránce přírody a ekology doléhá pocit beznaděje: ozónová díra se zvětšuje, lidská populace roste, nové deklarace a nové technologie nepřinášejí očekávaný obrat. Poslední, snad pošetilou, nadějí v našich „zelených hlavách“ je změna lidských hodnot, nastolení ekologické etiky a změna způsobu života. Zapomínáme přitom ovšem na jedno – změna způsobu života je věc převratného charakteru. Orientace společnosti na rostoucí spotřebu kotví hluboko v lidské podstatě i historii. Můžeme se domnívat, že lze tyto kořeny rychle zpřetrhat?

Konferenci o životním prostředí a rozvoji, která se konala v červnu t. r. v Rio de Janeiru, připravovali odborníci z celého světa více než dva roky; pracovali se 24 miliony stran dokumentace. Už během přípravné fáze narazili na četné neshody. Kořeny nesouladu ležely hluboko – v příslušnosti členů přípravného výboru k zemím Severu či Jihu a v zásadně různém pohledu na možnosti řešení ekologické krize.

Dialog mezi ekology a křesťany již nepochybně začal i u nás. V Teologických textech, Křesťanské revui, Proglasu, Protestantu, Dialogu, Souvislostech a dalších časopisech o něm najdeme zajímavá svědectví. V ekologickém tisku jsou texty na „křesťanská“ témata vzácnější. U nás má v jejich zveřejnění, jako v mnohém jiném, prvenství hnutí DUHA.