Poslanec Severa slavil napodruhé úspěch se svou sekernickou trestně právní novelou. Neprošlo-li poprvé třikrát – a dost, prochází mu zatím jeho nápad trestně stíhat každého, u koho najdou omamné látky. Zákon, kterého se děsí všichni, kdo problematice narkomanie alespoň trochu rozumí – a kterého se ještě víc děsí ti, kterým záleží jak na prevenci drogových závislostí, tak na léčení těch, kdo jim propadli. Poslanecká sněmovna při prvním čtení zákona přistoupila na zlo, které se tváří, podpořeno tzv. křesťanskými politiky, jako dobro – a tím pádem napáchá zla daleko víc.
Ptáme se ovšem, ke komu tato zákonodárná iniciativa vlastně míří? Chce pomoci narkomanům – tím, že je všechny pozavíráme? Chce zastavit či zpomalit nástup omamných látek – tím, že jako každá prohibice ve svém důsledku povede k jejich popularizaci a rozšíření?
Daleko spíš se nám tu křesťanská strana předvolebně farizejsky předvádí: na úkor těch, kdo se nemohou příliš účinně bránit a přiměřené politické zastání nemají (tj. narkomanů a těch, kdo jim chtějí skutečně pomoci), sbírá sympatie těch, kdo jsou znejistělí a znepokojení problémy otevřené společnosti – a kdo touží po srozumitelném a jednoduše pádném řešení. Vůbec nejde o společnost, ohroženou narkomanií, ale o hlasy zlatých českých (a ještě spíš moravských) mám, co problémy reflektují u plotny, od které občas jedním okem mrknou na Novu.
Buď nám tedy lidovci chtějí moderní problémy řešit s jakousi nebezpečně naivní zastaralostí (co se zakáže, to se vyřeší), nebo farizejsky zneužívají ohrožení, zoufalství a bolestivých problémů ke zvyšování vlastní popularity.
Hle, jak se nám ovšem zjednodušuje předvolební rozhodování, koho nevolit: v tomhle případě hned ze dvou důvodů.
15. 2. 1995