Kázání Jana A. Dusa

Text: Izajáš 5,1–10

Zazpívám svému milému

píseň mého milého o jeho vinici:

Můj milý měl vinici na úrodném svahu. Zkypřil ji, kameny z ní vybral, a vysadil ušlechtilou révu. Uprostřed ní vystavěl věž i lis v ní vytesal a čekal, že vydá hrozny; ona však vydala odporná pláňata.

Ad Nepřesnosti v gratulaci

V gratulaci k sedmdesátinám Jana Dusa Pavel Hlaváč mimochodem zmínil důtku, kterou Janu Dusovi udělila Církevní pastýřská rada. Bylo správné, že jen mimochodem, protože ve výčtu pokusů zkrotit kritický hlas Jana Dusa je tato důtka jen další v řadě. Bylo ale také správné, že ji zmínil, protože Jan Dus svým postojem probouzí ospalé svědomí mnohým z nás i dnes.

Před sto lety

Pěšky, na koních a na vozech se přesunovaly voje Alexandra Velikého i armády Napoleonovy o jednadvacet století později. Stačilo sto následujících let, a kolejnice sepjaly Eurasii i Severní Ameriku, od oceánu k oceánu. Jezdila první auta. Vzdálenosti měřeny časem se valem zkracovaly, svět se zmenšoval. Zprávy se dokonce začaly předávat okamžitě.

Hutně a chutně 10/2001

„Slogan nastolil situaci, v níž je populární být kosmopolitní antirasista, zatímco nácek je postaven do role zaprdnutého provinčního chudáka, jemuž je potřeba pomoci,“ hodnotí výsledek kampaně Be kind to your local nazi její autoři (Náckům se nestačí jen smát, Nový Prostor č. 72)