Hutně a chutně 10/2001

Číslo

„Slogan nastolil situaci, v níž je populární být kosmopolitní antirasista, zatímco nácek je postaven do role zaprdnutého provinčního chudáka, jemuž je potřeba pomoci,“ hodnotí výsledek kampaně Be kind to your local nazi její autoři (Náckům se nestačí jen smát, Nový Prostor č. 72)

„Fara má být taková, aby co nejlépe sloužila chudým. Aby chudý člověk neměl pocit, že přišel faráře otravovat. … I když přijde ožrala, který jen chce peníze, má se s ním mluvit,“ tvrdí jezuita František Lízna, vyznamenaný letos za svou předpřevratovou i popřevratovou službu řádem TGM (Respekt 45).

Byl jsem hostem v jeho domě. Novinářem jsem byl až pak, v druhém plánu. A napadlo mne, že tady někde by mohlo být řešení pro Ameriku a Evropu, poté, co hrubou silou nakonec zničí Talibán. … Náš atlantický prostor by se měl stát součástí děje v Afghánistánu. Být hostem … se zodpovědností, co bude ve zničené zemi po válce. (Jaromír Štětina, Naděje pro mír: pít čaj s Afghánci. LtN 46)

„Ježíš … by možná nechodil v okolí Jeruzaléma, ale někde mezi Kandahárem a Kábulem. Ještě než Američané udělali jakoukoli odvetnou akci, desetitisíce Afghánců odtud v hrůze prchaly… Nikdo s nimi není. Oni se bojí zůstat doma, okolní svět se bojí zase jich,“ napsal ve sborovém časopise Prahy-Střešovic Evangelík č. 25 Martin Fendrych.