Koncem dvacátého století začali křesťané intenzivně promýšlet vztah k židovství. Nejde ovšem pouze o důsledek špatného křesťanského svědomí po holocaustu a teologii „po Osvětimi“. Rozhovor křesťanství se židovstvím, započal už Max Brod, Martin Buber, K. H. Miskotte a pokračoval prostřednictvím religionistů a filosofů, jako byl F. Schubert, H. Jonas. V českém prostředí v tomto rozhovoru z křesťanské strany pokračovali M. Balabán, M. Prudký, R. Řehák. V osmdesátých letech se k němu připojily celé skupiny křesťanů v Německu, ale též v jiných zemích Evropy a Ameriky. V německy mluvících zemích jako výtěžek tohoto dialogu vznikla kniha, přeložená nyní do češtiny Lydií Cejpovou pod názvem „Co by měl každý vědět o židovství“ (Kalich, Praha 2000). Dílo, připravené péčí A. H. Baumanna, je v českém vydání obohaceno o studii Martina Prudkého „Nástin dějin Židů v českých zemích“. Kniha je opatřena bohatou fotografickou dokumentací od Karla Cudlína.
České vydání je rozděleno do pěti oddílů. První je soustředěn na Izrael jako národ, lid Boží, stát a území. Proto se zde dočteme nejen o starověkém Izraeli, ale též o sionismu, židovskokřesťanskomuslimském Jeruzalému a o současných židovských náboženských směrech. Druhý oddíl se týká společných i rozdílných znaků židovské a křesťanské liturgie a liturgického roku, obce, rodiny a vyznání. Dozvíme se základní informace o farizejismu, talmudu i mesiášském očekávání. Třetí oddíl přibližuje křesťanský a židovský přístup k biblickému kánonu. Seznámíme se s dějinami antisemitismu v 19. a 20. století v Evropě a také speciálně v Německu. Čtvrtý oddíl tvoří Prudkého Nástin dějin Židů v českých zemích. Na závěr – jako pátý oddíl – následují „Dodatky“. Bohatě upozorňují na další prameny ke studiu. Nabídnou nám rejstříky věcných pojmů a jmen spolupracovníků z křesťanské i židovské strany. Na s. 175 nalezneme upozornění na důležitou organizaci „Společnost křesťanů a Židů“, která v naší zemi funguje již od roku 1991 a vydává časopis „Zpravodaj SKŽ“.
Citát: „Rozdíl mezi židovskou a křesťanskou vírou bývá často charakterizován touto zkratkou: Křesťany zajímá především shoda v názorech na správné učení, méně už správné činy. Židé naopak kladou důraz především na správnost činů, méně se zabývají jednotným učením víry… Také Talmud, hlavní dílo pobiblického židovského učení … se zabývá převážně otázkami správného židovského jednání; učebnice dogmatiky naproti tomu v židovství neexistují… Základní články židovské víry prostředkuje Židům židovská bohoslužba… Děje se tak především v modlitbě: ‚Žid se modlí teologii‘ (Jakob J. Petuchowski). Židovská modlitební kniha, která po staletí předává téměř beze změny bohatou modlitební tradici … představuje tedy zároveň směrodatné židovské učení. Kdo vzývá Boha slovy této modlitební knihy při synagogální bohoslužbě nebo doma, ocitá se bezprostředně v proudu židovského vyznání víry a osobně se k němu připojuje.“ (s. 85)