Zeď odděluje dvě protilehlé hemisféry hřbitova na kraji vesnice. Je to věc náhledu: podle některých se jedná o dva hřbitovy se společnou oddělující zdí. Symboly na vrcholcích páru pěkných branek napovídají, že ten vlevo je katolický a ten vpravo evangelický. Hřbitovy jsou zrcadlově stejné, s tím rozdílem, že vlevo vyrostly kříže, zatímco vpravo se krčí mohyly bez atributů. Takový je náš svět; symetrie a oddělenost vládnou i zde. Centrálně situovaná márnice hned za branami je společná, po jednom vstupu z toho kterého konfesijního dvorce. Lidé z opačných táborů se tedy jako mrtvoly potkávají, aby pak byli pohřbením zas odděleni. Na druhém konci podlouhlého hřbitova je rozdělující zeď před obvodovou zdí přerušena, takže by se dalo jaksi taksi prosmýknout, pomyslně sem – tam konvertovat. Někteří mrtví ze smíšených manželství mají to štěstí, že jsou pohřbeni přes zeď hlavou proti sobě. V noci se duchové ekumenicky prolínají, ale k ránu se zase stahují do vlastních teritorií. Při nočních hrách užívají zdi jako sítě, když hrají volejbal, nohejbal, tenis, badminton a podobně. Sebevrazi a ateisti pohřbívaní nadivoko mimo oba posvátné okrsky podávají auty a coby diváci při zdařilých, arciže křesťanských zákrocích na kterékoli straně nezaujatě tleskají.
Číslo