Kdo je „Š.“, který v rubrice „Hutně a chutně“ nadává zpěvníku Svítá do „mastodonta, plného chyb a omylů“? Schönberg, Šostakovič, snad Šalda, básník či hudebník objevil plno chyb a omylů?
Co má Š. na mysli? Chyby, zachycené v „Opravte si laskavě“? Neví ještě, jak zpěvník vznikal v hluboké totalitě, na koleně a bez podpory? Či znovu oživuje tolikrát omílaný fakt nepovedené vazby a nekvalitního papíru, na něž autoři první upozorňovali synodní radu již druhý den po vyjití zpěvníku? Nebo nazývá omyly nové verze textů, kvalitní po obsahové i formální stránce, na místě starších nemotorných, zato vžitých překladů, které obhajuje neporozumivý článek Jana Dusa v kterémsi starším Protestantu?
Žádná z těchto skutečností neopravňuje Š., aby Svítá nadával. V kontextu celé situace zůstává Svítá mimořádnou kvalitou. Vyzývám tě, Šopéne, k sebekritické reflexi vlastního pera. Chutně a hutně nemusí znamenat nespravedlivě či banálně. A tak mně tvé „otření se“ o Svítá, ostatně v naší církvi dnes velmi moderní, přišlo.
Jinak nic ve zlém. Náš milý, kvalitní a vnitřně krásný Svíták je opravdu veliký a tlustý.
Upřímně zdraví
Pavel Klinecký
*
Můj milý, kvalitní a vnitřně krásný Svítáku (analogicky k písni č. 338 a dalším možno též: Svitáku), odpusť, že jsem se o Tebe otřel tak nešetrně, tak „nespravedlivě či banálně“. Ty sám nejlépe víš, jak jsem se na Tebe deset let těšil, doporučoval Tě a chválil – a když jsi konečně spatřil světlo evangelického světa, jak jsem se povznesl nad zklamání z Tvé podoby a nadšeně Tě pro své knihkupectví v počtu dvou set exemplářů zakoupil. Jsi totiž opravdu mimořádně významný, můj veliký a tlustý zpěvníčku, neboť některé z písní v Tobě uložených víru v minulosti zachránily, vzácný styl života umožnily a naději do nás po dvacet, třicet let vlévat nepřestaly. Tak už se nezlob… Masťo… Dontíku…
Ale chyby máš, tlusťochu – ne, že ne. A nejen těch osmdesát sedm, zachycených v „Opravte si laskavě“. Překlepů a pravopisných chyb je víc (teď při letmém listování vidím např. 31.2, 140.2, 213.2, 346 nadpis, nemluvě o interpunkci a psaní velkých písmen). Horší je, že některé chyby v textu ztěžují či dokonce znemožňují správnou interpretaci (26.4, 26.9, 26.10 – chybná slova, 70.7 – chybí celý poslední řádek písně, 139.2 – chybí slovo, 139.5 – slovo navíc, 383.10 – chybí dvě slova; uvádím jen písně, které dobře znám). Hodně chyb se podle mého názoru vloudilo i do notových záznamů a kytarových značek. Rozbor rád přenechávám Schönbergovi, jedno ukázání prstem si však dovolím: v písni č. 167 má být ve 3. taktu H7, stejně tak i v taktu 11.; v 5. taktu nemá být oblouček a co je přímo k pláči – v předposledním taktu namísto Cadd9 (složitě vypadá pouze značka, je to jednoduchý akord), které dává písni její atmosféru, dřepí naprosto banální e, A – a odesílá tak spolehlivě celou melodii do prďálkova.
Ať už jsi vznikal v hluboké totalitě nebo vyšel roku 1992, ať už Tě dělali na koleně nebo v zasedačce synodní rady, ať už to bylo bez podpory nebo za církevní peníze, ať už jeden upozorňoval druhého ve čtvrtek a druhý třetího v pátek, chyby a omyly tu prostě jsou.
Nebo snad není název písně č. 16 omylem vytištěn tučně? Nejsou obrázky „rozhozeny“ do textu naprosto zmateně? Neuvádějí se u některých písní oficiální, neužívané názvy, zatímco u jiných jsou vžité názvy nahrazovány začátkem písně? (Podle obsahu pak může leckdo nabýt dojmu, že např. jedna z nejhranějších písní – Údolí suchých kostí – ve zpěvníku vůbec není.) Není snad tisk na některých stránkách vadný? Jsou ilustrace tak kontrastní, jak měly být? Odpovídá vazba původní zakázce? Je dvojí druh papíru typickou ukázkou bezchybné publikace?
Ale promiň, vnitřní krasavče, už zase moc remcám a nemyslím na Tvé nepopiratelné klady a přednosti. Je fakt, že za tu obrovskou práci, která se v Tobě skrývá, ještě členům Tvé komise nikdo veřejně nepoděkoval. Činím tak tedy já, s patosem sobě vlastním: Děkujeme, přátelé. Děkujeme za toto dílo, jehož význam pro české evangelictví druhé poloviny 20. století předčí snad jedině ekumenický překlad bible. Děkujeme a doufáme, že příští vydání bude bez chyb a omylů.
Má poznámka v „Hutně a chutně“ neříkala nic o básnickém, hudebním či teologickém profilu písní. Chtěl jsem pouze upozornit, že nakladatelství Portál dokázalo ve stejné tiskárně vyrobit zpěvník pohlednější, praktičtější a po technické stránce kvalitnější.
Tvůj
Šopén Hauer