Česká vláda se nedávno rozhodla předložit návrh novely zákona o civilní službě. Vedla ji k tomu pochopitelná snaha vyrovnat se s velkým počtem občanů, kteří vojenskou službu odmítli.
Zásadní změna spočívá ve změně institutu „prohlášení“ o odmítnutí vojenské služby na institut „žádosti“, kterou by měla přezkoumávat komise, skládající se „zpravidla“ z osob s kvalifikací právnickou, psychologickou a – theologickou.
Domnívám se, že existence „komisí pro civilní službu“, které by se v určité fázi jednání nemohly vyhnout posuzování svědomí či náboženských důvodů jednotlivce, je v rozporu se smyslem jak civilní, tak i vojenské služby. Existuje řada argumentů proti zavedení takových komisí – některé jsou uvedeny ve stanovisku Nadace Tolerance.
Církve by měly uvážit, že duchovní, kteří by v takových komisích pracovali, octli by se v pokušení manipulovat se spoluobčany. Otevřela by se jim možnost nadržovat „svým“, např. pravidelným návštěvníkům bohoslužeb, nebo akceptovat jen vyjádření určitého typu, např. nábožensky laděné formulace. A to by rozhodně nebyl nejlepší způsob prezentace křesťanství ve společnosti.
Již jen z toho důvodu se domnívám, že v českém parlamentu by při posuzování této otázky neměly chybět hlasy z ČCE proti zavedení „komisí pro civilní službu“.
Jan A. Dus, 15. 1. 95