Vážení přátelé,
ocitli jsme se v situaci duchovní nouze. Vztahy mezi Židy a křesťany se vyvíjely po staletí většinou negativně. My křesťané jsme zapomněli na své židovské kořeny. Evangelium jsme chápali jako něco, co je v základním rozporu s Tórou. V důsledku toho byl rozvíjen antijudaismus, zdůvodňovaný nejenom rasově, nýbrž i nábožensky. Tato temná záležitost má bohužel počátky v samotném Novém zákoně, zvláště ve výkladu Janovských spisů a listů Pavlových. Pokračuje u církevních otců (Chrysostomos), významných církevních myslitelů a pedagogů a ústí v bezbřehý lidový antisemitismus.
K částečnému vzpamatování došlo až v tomto století po šoa, kdy skrytý nebo zjevný antijudaismus přivodil genocidu nesmírných rozměrů. Šoa bylo některými mysliteli pochopeno jako konec celé křesťanské éry, jako událost stejného nebo většího významu, než je událost Golgoty.
Nyní víme, že je bytostně nezbytné znovu a radikálně promyslet strukturu ideového setkávání Židů a křesťanů. Přitom jsme si vědomi, že k obratu nelze dojít pouhou vnější tolerancí a akademickými dialogy na různých úrovních. Je nutno jít mnohem dál, a to až k otázkám teologickým a christologickým. Znovu bude nutné kriticky analyzovat samotné poselství Nového zákona a dílo významných křesťanských myslitelů, kteří určili způsob našeho myšlení rozhodujícím, neli nezvratným způsobem (Augustin, Luther aj.).
Ač je z Ježíšova poselství, jak je zachytili evangelisté a pisatelé listů křesťanským sborům, patrné, že se Ježíš nepokládal za druhého Boha, Boha Izraele, přisuzují mu některé novozákonní zprávy samostatný status a zrovnoprávňují jej s Hospodinem. Tím došlo k falešnému ztotožnění dvou nesourodých skutečností: Boha a člověka. Toto ztotožnění pokládáme za záležitost ryze pohanskou.
Za skandální pokládáme některé výroky, přisouzené novozákonní tradicí Ježíšovi. Na adresu Židů prý Ježíš říká: Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži… Kdo je z Boha, slyší Boží řeč. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste (J 8,44nn).
Jiným takovým nepřijatelným výrokem je jiné údajně Ježíšovo slovo: Amen, amen pravím vám, já jsem dveře pro ovce. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči. Ale ovce je neposlouchaly (J 10,8).
V argumentaci prvního teologa církve, apoštola Pavla, je radostná zvěst Ježíšova stavěna do protikladu k Zákonu (Tóře). Například listy Římanům a Galatským mluví někde o Zákonu jako o skutečnosti, od níž máme být osvobozeni. Církev je alegoricky přirovnávána k Sáře, zatímco židovské společenství k Hagaře. Hagar znamená horu Sinai v Arábii a odpovídá nynějšímu Jeruzalému, neboť žije v otroctví i se svými dětmi. Ale budoucí Jeruzalém je svobodný, a to je naše matka (Gal 4,25n). V nejlepším případě chápe Pavel Zákon jako opatrovníka dětí (paidagógos), jemuž je ovšem svěřena jen vnější péče, nikoli vlastní výchova: Zákon byl tedy naším dozorcem až do příchodu Kristova, až do ospravedlnění z víry. Když však přišla víra, nemáme již nad sebou dozorce (Gal 3,24n). Tím je skandálně znehodnoceno pojetí Zákona v Žalmu 119: Odvrať ode mne cesty klamu, podle svého Zákona se nade mnou smiluj (Ž 119,29).
Pohoršlivý a historicky zcela nepravděpodobný je způsob, jakým evangelisté popisují proces s Ježíšem.
Poprava Ježíšova je jednoznačně připisována Židům Ježíšova času. Církev později notoricky a s nekřesťanskou dávkou zloby stále znovu citovala místo z evangelií, podle něhož byl Pilát vpodstatě nevinný a „krví našeho Pána“ jsou vinni toliko Židé. Ti prý na sebe přivolali strašlivou dějinnou kletbu: Když Pilát viděl, že nic nepořídí, ale že pozdvižení je čím dál větší, omyl si ruce před očima zástupu a pravil: „Já nejsem vinen krví tohoto člověka: je to vaše věc.“ A všechen lid mu odpověděl: „Krev jeho na nás a na naše děti!“ Tu jim propustil Barabáše, Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován (Mt 27,24–26). Odtud se datuje „církevní učení“ o židovské Bohovraždě.
Uvedená místa z evangelií i z listů Pavlových (bylo by možné uvést ještě jiné novozákonní texty) vedla konsekventně ke konstrukci falešného obrazu Ježíše a jeho poselství.
Formulace základních křesťanských dogmat je založena na mylném pochopení gruntů evangelia, které bylo nadto převedeno do struktur metafyzického myšlení.
Ostře se distancujeme od takového pojetí křesťanství, které nekriticky přejímá uvedená myšlenková schémata, nenavazuje na židovské duchovní dědictví a rezignuje na hledání Boží pravdy a spravedlnosti mezi lidmi.
Na možné námitky ze strany křesťanů, že naše pojetí znamená konec křesťanství, odpovídáme: Ano, takovéto protižidovské křesťanství by mělo skončit. Očekáváme nový začátek.
Rádi bychom se dočkali přejného pochopení tohoto prohlášení v židovském společenství – s prosbou o trpělivé pokračování v rozhovoru.
Prof. Dr. Milan Balabán, Bc Věra V. Tydlitátová, ThMgr Josef Bláha, SJ