Šrotovné na auta pomůže republice, tvrdí pan Paroubek a další exponenti automobilového průmyslu. Stará auta jsou prý provozu nebezpečná. Ve skutečnosti šrotovné pomůže některým lidem kolem aut, ale uškodí všem: hodně nových aut bude znamenat hodně nových montoven a nových dálnic místo zelených a zemědělských ploch. A taky hodně nových agresivních řidičů v rychlejších autech a hodně akčních policistů v ještě rychlejších neoznačených vozidlech, kteří se za nimi poženou (protože neoznačené radary byly zakázány).
Když Asociace českých nábytkářů zažádala o stimulační příspěvek pro výrobu nábytku, tj. příspěvek pro lidi, kteří chtějí vyměnit starý nábytek za nový, úředníci se jim vysmáli: „Vnímám jemný ironický podtón dopisu, který nás svým způsobem pobavil,“ poznamenal mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu Tomáš Bartovský (Lidové noviny, 10. 4. 2009). Jak ale uvedl tajemník asociace, rozsah výroby nábytkářského průmyslu se blíží 62 miliardám korun, a na tomto čísle se podílí 37 tisíc lidí. Je slušné se jim vysmívat?
Teď ale vážně: V dalších odvětvích jsou taky zaměstnány tisíce lidí, kterým dnes není do smíchu! Co to dá práce vyrobit třeba knihu nebo časopis! Nedávno jsem si mohl podržet v ruce jednu opravdu starou českou knihu – Církevní historii. Ve 4. století ji napsal řecky Eusebios z Kaisareje, v 16. století ji do češtiny (prostřednictvím latinského překladu) přeložil Jan Kocín z Kocinétu, roku 1594 vytiskl Daniel Adam z Veleslavína. A tak mě napadlo, jestli to vlastně není hanba, že je u nás v republice v provozu tolik starých knih. Taková spousta starého papíru, plná nebezpečných brouků a myšlenek. Nechtělo by to trochu inovace? Pan Bartovský by měl zavést nejen nábytné, ale taky knižné. Vydávat by ho mohl rovnou ve své kanceláři: když mu občan přinese starou knihu, nechť dostane novou – třeba sebrané spisy Václava Klause nebo Jiřího Paroubka. Tento kulturní příspěvek od státu, získaný dejme tomu prodejem pozemků pro nové letové dráhy, nechť se tímto způsobem rozdá – část čtenářům chtivým nových myšlenek, a část těm, kdo se kolem knížek ochomýtají – autorům, překladatelům, nakladatelům, redaktorům, korektorům, sazečům, tiskařům, distributorům a knihkupcům – , ovšem jen těm uvědomělým, co se nebojí dupnout na plyn: hurá do nového, skvělého, vyasfaltovaného jednadvacátého století!