Každej z nás si denně hledá koutek, kam by se zašil,
kde by to, co spát mu nedá, prostě k ledu uložil,
kde by uši, srdce, hlavu něčím zaměstnal,
aby ho červ ve svědomí dál už nehlodal
Každej z nás si denně hledá koutek zvanej „zašívák“
pro jednoho je to věda, pro druhýho slovignac,
třetí zase buduje si pevnost rodiny,
kam by utek’ z nouze světa, čestně, bez viny
Stejně čestně, bez cavyků, ukrejem se v kostele,
obrníme silou zvyků, pánem je nám neděle,
nad bližního postavíme zákon milosti,
pouhou věrou zbaveni jsme slibu věrnosti
Zašijem se do ulity spásonosných názorů,
ideálem dobře krytý tlačíme se nahoru,
podél cesty necháváme zbitý ve křoví,
čistota nám brání vidět nuzný, hladový
Každej z nás si denně hledá koutek zvanej,, zašívák“
příliš práce mu to nedá – k pivu stačí otvírák,
vprostřed světa vidět sebe, druhý odepsat
a na jistým, teplým fleku zůstat stát
Vyznávám, že věřím v Krista, kterej s Bohem jedno byl,
nikde tady neměl místa, a přesto se nezašil,
nevzal roha kolem Boha, vprostřed světa stál,
aby se až na lidskej kříž rozdával
Vyznávám, že věřím v Krista, kterej s Bohem jedno byl,
nikde tady neměl místa, a přesto se nezašil,
lidi lišky doupě mají, Kristus půjde dál,
aby k sobě do radosti ze všech koutů zval
Lídi & Velík, Svítá č. 139