Několik vět k článku Rozčilení není advent (10/99)
Asi uprostřed kritického pohledu na výzvu „Děkujeme, odejděte“ E. Pumlan vyslovuje názor: „Neříkám, že nechuť nad mnoha manýrami a výsledky polistopadového vládnutí není oprávněná.“ Ona se však tato nechuť již změnila na beznaděj, zoufalství a oprávněnou obavu o budoucnost naší země. Nedostávat mzdu za vykonanou práci nevyvolává jen nechuť, zrovna tak jako všechna negativa naší ekonomiky a politiky. Oprávněnost nespokojenosti občanů tedy E. Pumlan chápe. Nelíbí se mu však, jakým způsobem se projevuje. Takovýto projev apelu na občany se nelíbil ani totalitnímu režimu, ale ten nezůstával jen při tom, že se mu to nelíbilo.
Žijeme však v demokracii a jejím základním pilířem a obranou je svoboda projevu, shromažďování a pod., zakotvená také v Prohlášení základních lidských práv a svobod, takže žádná podobnost s krysařem. Myslím, že E. Pumlan nepochopil ani název výzvy „Děkujeme odejděte“, jinak si nedovedu vysvětlit větu: „Mají-li pisatelé výzvy pocit, že občanstvo zalezlo do ulit, není na místě děkovat mu.“ Aktéři výzvy neděkují občanstvu, ale slušně a bez rozčilení vzkázali těm, kteří si namlouvají, že jedině oni jsou ti praví nebo leví a navždy vyvolení, ať jsou výsledky jejich práce jakékoliv, že společnost tuto jejich samolibost nepřijímá. Určitým jedincům děkují, ale pro příznivější vývoj naší společnosti v ekonomice a politice raději doporučují Odejděte!
Adolf Petr, Rovečné