O konventech obecně a o jednom zvláště
Mezi církevními orgány a shromážděními zaujímá své nepochybně důležité místo konvent. Tato jednou za rok se konající akce má před sebou obvykle množství podstatných i méně podstatných úkolů a v poslední době se jeho kompetence v některých záležitostech ještě rozšiřují, což se zdá být oprávněné. Přesto však nad podobou konventů vyvstávají jisté pochybnosti.
Všude kolem sebe nacházíme dnes neradostné informace o stavu církve, o neustávajícím úbytku jejích členů a o poklesu jejího společenského vlivu a významu. Čteme o tom v našem církevním tisku, ale i sami tyto zkušenosti téměř každodenně zakoušíme. Církev je nejenom v postavení menšiny, ale je odsunuta téměř na samotný okraj společnosti. Jak však na tyto skutečnosti reagujeme a jak na ně máme reagovat? Můžeme samozřejmě rezignovat, říci si „nějak bylo, nějak bude“. Můžeme a měli bychom se ale ptát po příčinách. Je jistě pravda, že řada z nich je objektivních a pravděpodobně je těžko změníme. Doba, v níž žijeme, je bezpochyby stále dobou převratnou, která před nás staví nové úkoly a nové potřeby. Sami se sebou máme mnoho starostí a stojí nás mnoho úsilí, abychom z hlediska našich osobních životů v nových poměrech obstáli a abychom se v nich neztratili. Za posledních deset let přibylo mnoho nových alternativ, které nám nabízejí dříve nepoznané – můžeme cestovat, můžeme se bez větších vnějších omezení věnovat svým profesím, můžeme se také seznamovat s novými náboženstvími a duchovními naukami. V této široké nabídce se církev jakoby ztrácí, hledá a tápe. Něco z toho patří zřejmě skutečně k „duchu doby“ a projevuje se to obecně ve všech církvích a ve všech zemích, nikoliv pouze v naší republice, jež bývá často označována za jednu z nejvíce ateistických zemí v Evropě.
Je ovšem nutno položit si i nepříjemnou a provokativní otázku: Proč by dnes měli lidé vyhledávat církev a proč právě naši církev? Poskytuje skutečně věrohodnou životní alternativu, zabývá se reálnými společenskými problémy, které trápí nejenom její členy, ale hlavně lidi mimo její hranice?
Vraťme se nyní ke konventu, kterým tento článek začal. Pokud by někdo navštívil jeho jednání a posuzoval je prizmatem výše položených otázek, odpověď by asi hledal obtížně. Shromáždění, na kterém se jednou za rok setkají nejvyšší duchovní i laičtí představitelé všech sborů náležejících do příslušného seniorátu, řeší (a musí řešit) otázky proplácení cestovného, zprávy o počtu vizitací, voleb všelijakých náhradníků, ověřování nejrůznějších zápisů apod. Skutečně by nemělo na programu závažnější otázky? Jsem přesvědčen o tom, že má, ovšem zbývá mu na ně podstatně méně času a i pokud jsou zmíněny, dál se o nich mlčí. Průběh jednání, kdy jeho účastníci vyslechnou zprávy, pokývají nebo zavrtí hlavami, a rozjedou se do svých domovů, aniž by byli vtaženi do diskuse o otázkách dotýkajících se samé podstaty naší církve, vyvolává pochybnosti. Atmosféra sebeuspokojení, potlačování jakýchkoliv nepříjemných otázek a pochybností, kdy je přípustná pouze jemná „kritika v mezích zákona“, připomíná výroční schůzi spolku zahrádkářů po nějakém mimořádně úrodném roce. My už však bohužel delší dobu zažíváme spíše léta hubená. Autor těchto řádků se zúčastnil konventu již vícekrát a nemůže se ubránit (jistěže poněkud nadsazenému dojmu), že budeli se v tomto duchu pokračovat i nadále, budou za několik let jedinými aktivními členy naší církve sami účastníci těchto konventů, kteří si mezi sebe rozdělí všechny ony zdlouhavě volené funkce.
Cítím kolem sebe přítomné přesvědčení či uklidňování, že všemohoucí Bůh svoji církev padnout nenechá, že jeho nekonečná milost ji nakonec od pádu zachrání. Mám však obavu, že jde o útěchu falešnou. Nemohu se přimět k souhlasu s ní za těch okolností, že se z církve stane mrtvý organismus, spolek zabývající se zprávami, volbami, sčítáním hlasů a ověřováním zápisů. Sami se tak na úroveň spolku degradujeme. Víme ovšem, že spolek zaniká, pokud nemá dostatek členů. Církev takto přichází o svá specifika, o to, co jí je nebo má být vlastní, co je jejím zaslíbením a naplněním.
(redakčně kráceno)