Vzpomínka na velké utrpení

Číslo

Flossenbürg je obec nedaleko našich západních hranic ležící v půvabné krajině s dominantou zříceniny středověkého hradu. V roce 1938 zde byl vybudován koncentrační tábor. Vedení SS si zvolilo Flossenbürg pro odlehlost místa a možnost těžby žuly. Byl to totiž tábor od začátku provozovaný jako výrobní podnik SS. Koncentrační tábory Hitlerův režim zakládal hned po převzetí moci (první v Dachau, 1933), ty byly určeny pro jeho politické odpůrce. Až později byly zřizovány další tábory, zaměřené na hospodářský zisk, a mezi ně patřil Flossenbürg. Dostávali se do nich především příslušníci nežádoucích menšin a „škůdci lidu“, později i zajatci. Tábory, které prosluly jako vyhlazovací, byly zakládány na polském území po napadení Sovětského svazu.

Od roku 1942 zřídilo SS v severním Bavorsku, Čechách a Sasku více než sto odloučených pracovišť (Aussenlager), která podléhala velitelství ve Flossenbürgu a sloužila především zbrojnímu průmyslu. Vězňové pracovali a žili v tak strašných podmínkách, že jich z celkového počtu přibližně 100 000 nejméně 30 000 nepřežilo. O Flossenbürgu se u nás velmi málo ví, přitom připravil o život několik tisíc Čechů! Na konci války se v táboře ve Flossenbürgu, který byl postaven pro 2 500 vězňů, tísnilo téměř 15 tisíc lidí, většina z nich nepocházela z Německa, ale z Polska, Sovětského svazu, Maďarska, Česka a dalších evropských zemí.

 Tábor osvobodili 23. dubna 1945 Američané, poté co SS vyhnala většinu vězňů na pochody smrti mířící do Dachau. Nalezli 1 500 zubožených lidí, postarali se o ně, pořídili dokumentaci, pohřbívali. Dřevěné baráky byly spáleny, areál bývalého tábora začaly využívat firmy, zčásti zarostl lesem, v žulovém lomu se pokračovalo v těžbě.

 Jubilejní rok 1995 přinesl v Bavorsku obrat v postoji ke svědectvím o teroru v Třetí říši a k uctění památky obětí. O památníky v bývalých koncentračních táborech začaly jevit zvýšený zájem nejen úřady, ale i výzkumné instituce, spolky, církve, angažovaní jednotlivci. Tehdy se také začal rýsovat projekt mých přátel z evangelické církve v Bavorsku, kteří si přáli zapojit do intenzivnějšího vzpomínání na neblahou minulost i mládež. Byl to především Jörg Schröder, vedoucí evangelického střediska pro mládež v Neukirchen, a skupina dobrovolníků, které kolem sebe soustředil. Podařilo se jim uspořádat v roce 1999 první mezinárodní setkání mládeže ve Flossenbürgu, v následujících letech proběhla další, letos se chystá už šesté setkání.

 Jsou to akce, které připomínají velký prázdninový tábor: přijíždí 120 – 140 mladých lidí z několika zemí, spí se ve velkých stanech nedaleko vstupu do areálu koncentračního tábora a většinou je tam rušno a veselo, přestože se v těch místech odehrávaly tak zlé věci. Především se beseduje s bývalými vězni, to je hlavní smysl setkání. Jeden den je vždy věnován návštěvě Norimberka, města nacistických stranických sjezdů, a výstavy „Fascinace a násilí“ v dokumentačním centru. Organizátoři se snaží zprostředkovat mladým lidem co nejvíc poznatků, často jim však dávají možnost volby a spoléhají na jejich samostatnost a iniciativu. Nevyžaduje se po nich žádná příprava: ať na sebe nechají působit vše, co pro ně zorganizujeme, a chovají se spontánně, se zachováním nutné míry ohleduplnosti vůči ostatním. Pochopitelně si však ze setkání více odnese ten, kdo není líný se vzdělávat, má přehled o dějinách nacistického Německa a průběhu druhé světové války a dokáže nové informace zařazovat do souvislostí.

 Setkání mládeže probíhají paralelně se srazy bývalých flossenbürských vězňů, které se samozřejmě konaly už dříve, před rokem 1999. Ti staří lidé se netají tím, že je to teď do Flossenbürgu daleko víc táhne; dokonce někteří tam začali jezdit až nyní, právě kvůli besedám s mládeží. Za těch šest let jsem jich už většinu poznala a jsou to skutečně mimořádní lidé. Předkládají své osudy různým způsobem, s různými důrazy, spojuje je však velké nadšení pro tuto akci, která je službou mladým lidem, zároveň ovšem pamětníkům přináší i potěšení a zadostiučinění. Všichni si uvědomují, že slyšet autentická svědectví, dívat se do tváří těch, kteří přežili, je vzácná věc a za několik let už to nebude možné.

 Evangelíci mají zvláštní důvod, proč se o Flossenbürg zajímat. Byl zde totiž 9. dubna 1945 popraven Dietrich Bonhoeffer spolu se skupinou admirála Canarise. (Na 50. výročí tohoto dne se připravuje česko-německý seminář, na který budou pozváni představitelé Českobratrské církve evangelické a skupina mládeže z České republiky.) Bonhoeffer a jeho druhové byli do Flossenbürgu převezeni jen na několik dní před popravou, v lomu ani v dílnách firmy Messerschmitt nepracovali.

 Letošní mezinárodní setkání mládeže se bude konat 22.–29. července.