Přímo na protější stěně visela Řehořova fotografie z vojny, zobrazovala ho coby poručíka, jenž s rukou na kordu a bezstarostným úsměvem vyžaduje respekt k svému postoji i uniformě.
F. Kafka: Proměna
Pozadím Samsonova příběhu se zabývají jiná pojednání. V tomto eseji se hodlám zaměřit na popředí příběhu. Metoda postupuje od toho, co je nám svým vznikem blíže, k tomu, co je nám nejdále. Nejprve navrhuji ohlédnutí od Kafkovy Proměny zpět k Písmu. Východiskem je jméno hlavní postavy Řehoř Samsa. Podobnost je nasnadě, jméno Samsa je podobné jménu Samson.
První námitka zní: Kafka znal z německého překladu Písma jen jméno Simson nebo zas hebrejské Šimšon, méně pravděpodobně již české Samson. Sic! Jenže Kafka též znal Shakespeara, ve vstupním obraze Romea a Julie se vyskytují dva sluhové Kapuletů, kteří se jmenují Gregor a Sampson; česky Řehoř a Samson. (Sampson je starší podoba jména Samson, v Septuagintě se Samson píše s písmenem psí uprostřed.) Uvážíme-li Kafkovu zálibu ve dvojicích všelijakých pomocníků a postav, které jako by spolu sdílely jednu identitu, pak se můžeme poprávu domnívat, že ho musela zaujmout dvojice sluhů Řehoř a Samson, kteří se jenom mihnou na začátku Shakespearovy tragedie a vedou nepříliš duchaplný hovor, nevyjevující nic víc než společnou nenávist k Montekům. Dodejme ještě, že přepis anglické výslovnosti slova Samson vypadá takměř jako „Samsa“.
Shakespearův Samson je vznětlivý, vede silácké řeči, přičemž Řehoř mu namítá, že hned, jak ho něco naštve, nejspíš práskne do bot. Řehoř je poněkud obezřetnější, soudnější a mírnější. Samson se dál chvástá, že se stane tyranem, vyhrožuje zmožením montekovských panen; říká o sobě, že je hora masa (piece of flesh) a už už má vytaseno. Ale hned, jak by mělo o něco jít, staví se do druhé řady. Jedná se o pervertovaného Samsona, neboť biblický Samson je také pořádným kusem masa, nicméně nadaným opravdovou silou a odvahou, se znepřáteleným táborem se pouští do boje a dobývá též srdce jeho žen.
V Kafkově novele představuje křestní jméno Řehoř niternost, zatímco příjmení Samsa vnější manifestaci jediné osoby jako víceméně u každého člověka. Václav Černý (Host do domu 1964) vidí Řehoře Samsu jako polovičatou, rozpolcenou osobnost, která je trestána proměněním ve hmyz za svou neschopnost řešit osobní situaci. Tuto interpretaci, zavádějící do diskurzu příliš snadno pojem viny, považuji za přehnanou a textu samému nevlastní. Ano, jistou rozdvojenost snad lze vidět v napětí mezi vnitřní a vnější polohou hlavní osoby, mezi Řehořem vnímajícím své okolí a Samsou, obchodním cestujícím, nicméně Řehoř má svou rodinu rád a nelze mu vyčiňovat, nebo ho dokonce trestat za to, že svou situaci neřeší, dejme tomu odchodem, a spekulovat s V. Černým o tom, co Řehoř měl nebo neměl udělat. Vidím Řehoře Samsu spřízněného s Werflovým maloměšťákem z novely Smrt maloměšťáka, obětujícím se pro rodinu; Ř. Samsa živí celou rodinu a na jeho bedrech leží řešení jakési rodinné zadluženosti, před vlastním koncem se ovšem na rozdíl od Werflova hrdiny propadá do nevyléčitelné „hmyzí“ nemoci.
Samsa podobně jako jeho bájný starozákonní předchůdce Samson není zcela dospělý, žije s rodiči. Jak rodičům Samsona, tak rodičům Řehoře S. přináší jejich dítě neobvyklou starost. (Na co je nutno u toho chlapce dbát a co s ním máme činit? – Soudců 13, 12. Ale otec s matkou mu bránili: „Což není žádná mezi dcerami tvých bratří a všeho mého lidu…?“ – Soudců 14,3) (…vždyť od prvního dne svého nového života věděl, že otec považuje za vhodné chovat se k němu jen s největší přísností. – Proměna). Z drobných zmínek víme, že Samsa byl nepříliš úspěšný u žen, překážkou mu byla vlastní váhavost, zatímco biblický Samson při svých záletech a pokusech o soužití se ženami naráží na jejich proradnost a nepřátelství filištínských.
Oba vedou svůj takřka titánský zápas, v němž troskotají. Není vyhnutí. Původní živelná síla se láme a z obou protagonistů se stávají doslova či přeneseně zvířata: Samsa se promění v nemotorný hmyz lezoucí kolem dokola po místnosti – Samson je oslepen a uvězněn ve filištínské kobce a jako osel či kůň otáčí žernovem. Ostatně také Samsa nakrátko ztrácí zrak po zásahu jablkem. Obě postavy spojuje též motiv spánku, osudného zaspání, v jehož přímé či nepřímé souvislosti se radikálně mění jejich osud.
Smrt mladého maloměšťáka Samsy přináší nejen ulehčení rodině, ale také vysvobozující rozuzlení a možnost nového začátku. („Pohodlně opřeni na sedadlech rozmlouvali o vyhlídkách do budoucna, a ukázalo se, že při bližším pohledu nejsou nikterak zlé…“) Smrt Samsonova představuje krok na cestě za svobodou pro jeho širší příbuzenstvo, vlastní národ. („I bylo mrtvých, kteréž pobil on zmíraje, více než těch, kteréž pobil, živ jsa. Tedy přišli přátelé jeho, a všecken dům otce jeho, a vzavše jej, odešli, a pochovali jej mezi Zaraha a Estaol v hrobě Manue otce jeho.“ – Soudců 16,31.)
Domnívám se, že v Proměně jde mimo jiné o vzdálenou parodii na postavu Samsona z knihy Soudců. Oslí můstek přes hromadu století spoluvytváří dvojfigura z Shakespearova dramatu Řehoř et Samson.