rozhovor s Milanem Balabánem o cyklu malířských výstav
Pane profesore, kdo přišel s myšlenkou na cyklus biblických témat v pražské galerii LITERA?
Výstavy vznikly z inspirace nadace SYMPOSION, v jejímž čele stojí dr. Olga Sozanská. Tato nadace využila laskavých služeb GALERIE LITERA, vedené panem Miloslavem Navrátilem. Byli vyzváni přední čeští i zahraniční výtvarníci, aby si vybrali a zpracovali libovolné téma z bible. Jejich díla (různého druhu žánru) byla postupně vystavována ve zhruba měsíčních intervalech v prostorách zmíněné galerie na Karlínském náměstí v Praze. Cyklus byl zahájen začátkem prosince roku 1993 a s jeho ukončením se počítalo na závěr roku 1995. Zdá se však, že výstavy potrvají ještě nějaký čas, neboť zájem o ně je mimořádný.
Můžete jmenovat některé z českých umělců, kteří se zde představili?
Byli to např. Jiří Sozanský, jehož výstavou byl celý cyklus zahájen, Jiří Anderle, Vladimír Novák, Lubomír Janečka, Peter Oriešek, Jiří Beránek, Ivan Bukovský, Václav Benda, Michal Matzenauer, Karel Pauzer.
Zmínil jste se také o zahraničních umělcích…
Byli to Ona B., Hermann Nitsch, Jürgen Brodwolf, André Chabot a Hugh Weiss.
Výstavy byly zvláštním způsobem zahajovány…
Bylo to značně netradiční, poněvadž vedle kunsthistorika, popřípadě činitele některé ambasády, se přihlásil se svým pohledem také teolog.
Co vás k tomu vedlo, že jste přistoupil na nabídku uvádět všechny výstavy?
Bylo to jednak téma bible, jejímž odborným výkladem se zabývám po celý život, ale také pokus ukázat spojitost biblického zvěstování s moderním uměním, které se pokouší bibli porozumět svým specifickým způsobem.
Které výstavy měly podle vás zvlášť silnou spirituální radiaci?
V mém pohledu neměly všechny výstavy stejně vysokou úroveň. Jeden z českých malířů se dokonce pokusil téma bible parodovat zdůrazněním velmi hrubé sexuální tématiky. Z našich umělců bych jmenoval Jiřího Sozanského a jeho ZÁNIK STVOŘENÉHO SVĚTA, biblicky signalizovaného šifrou potopy. Za jeho obrazy tkvěla otázka, jak uniknout totální zkáze, která hrozí i dnes stejně jako v biblických časech. Na toto téma vystavil své obrazy také zatím poslední umělec, který se v tomto cyklu představil. Byl to Hugh Weiss, americký malíř, dlouhá léta žijící ve Francii, jemuž je téma potopy rukavicí hozenou do tváře všemu lidskému. Proti tomu jsem ve svém zahajovacím projevu zdůraznil archetypickou rovinu starobylého vyprávění: v mém pohledu se jedná spíše o varování před možnou zkázou. Je to jakási negativní výzva k tomu, abychom nastoupili novou cestu, dokud je čas.
V pravém smyslu dojemné bylo sebepředstavení Jiřího Nepasického: NA SKLONKU ONOHO DNE. Josef z Arimatie se neodvážil veřejně se přiznat k Ježíšovi. Ale když jeho tajný mistr zemřel, využil úřední možnosti, sejmul Ježíšovo tělo s kříže a řádně je pohřbil. V závěru svého života se pozvedl ke skutečné víře. Poněkud bizarně, nicméně jitřivě, se prezentovala rakouská malířka Ona B. obrazy nazvanými ŽENA PÁNA. Touto ženou v jejím pojetí byla Marie Magdaléna.
S jakousi zářivou brutalitou zvěstoval svůj pohled na život slavný rakouský malíř Hermann Nitsch obrazy na téma KREV A VÍNO. V navázání na F. Nietzscheho upozornil na význam krve a jejího symbolu, vína. Bez prolití krve není oběti, není života. Bez pití vína není životní radosti a lidé se mění ve stereotypy.
Významný německý malíř Jürgen Brodwolf ukázal na znamení figury (Figurenzeichen). Jeho akvarely zachycovaly člověka v jeho embryonální nebo stínové podobě. V pravém slova smyslu jóbovsky reflektoval základní vratkost lidského bytí, napjatého mezi ničím a ničím. Bylo to působivé varování před demonstrací lidské síly a pýchy.
V srdci mi zůstává společenství učedníků kolem Ježíšova stolu (Anderle), DESET ZASTAVENÍ Vojtěcha Adamce, což jsem nazval ve svém uvedení „Některá zastavení na cestě k životu“. Byla to jakási moderní křížová cesta. Významné bylo také téma apokalyptické ZJEVENÍ SVATÉHO JANA (Vladimír Novák), zpřítomňující minulé i přítomné hrůzy ve světle doufání všemu navzdory. Nesnadného úkolu ukázat na souvislost HŘÍCHU A TRESTU se ujal Peter Oriešek. Chvály a křik Žalmů zpřítomnil Lubomír Janečka: ŽALMY. Zcela originální byla též prezentace Michala Matzenauera: ZMATENÍ JAZYKů – TAJEMSTVÍ TEXTU. Ponurá historie babylonské věže je varováním před lidskou pýchou, která nedbá transcendentních norem.
Zdá se vám, že moderní člověk je uměním tohoto typu skutečně oslovitelný?
Ano, mám za to – a tato výstava mi to potvrdila – že biblická zvěst nalézá v uměleckých dílech svého dobrého komentátora, který je mnohdy pohotovější a přesnější než někdy zdlouhavé a nudné církevní výklady.
S Milanem Balabánem hovořila Olga Nytrová