Rozšířené a na ekologii monotématicky soustředěné 16. číslo revue Universum (Revue Přírodovědecké a technické sekce České křesťanské akademie v Praze) je uzavřeno tzv. Heidelberskou výzvou hlavám států a vládám. Signovalo ji 425 vědců a intelektuálů v létě 1992 na závěr ekologického summitu v Riu. V závěru tohoto prohlášení čteme: Největším zlem, jež obchází naši Zemi, je nevědomost a útisk, nikoli věda, technologie a průmysl. Jejich prostředky jsou při správném použití nezbytnými nástroji pro budoucnost, již lidstvo samo a pro sebe buduje, nástroji pro překonání velkých problémů, jako je přelidnění, hlad a celosvětové nemoci.
Kladné hodnocení vědy, techniky a průmyslu je slyšet stále vzácněji zejména z úst ekologů, filosofů, filosofujících přírodovědců a metodologů. Módně se tepe do vědy a nabízí se hermetismus, souznívání s přírodou a mnohé další. Ekumenicky laděný sborník (konfesně i mezioborově) je uveden editorialem Jana Bednáře a je nadepsán „Hledání těžiště“. Odmítá módní kritiku vědy a vybízí k hledání styčných bodů mezi dvěma tábory: ekology upředňostňujícími přírodu před antropocentrickým pojetím světa a těmi, kdo nezavrhují technologický pokrok ani ekologii a kladou důraz na antropologické pojetí. Sborník se soustřeďuje na předpoklady dialogu těchto dvou základních přístupů. Nachází styčné body právě prostřednictvím křesťanského přístupu k člověku, přírodě i technice. Podtitul sborníku toto řešení naznačuje: Člověk – pastýř stvoření.
Právě tak se jmenuje obsáhlá studie Jana Hellera, která soubor statí zahajuje. Autor sleduje témata obsažená v prvních kapitolách Prvé knihy Mojžíšovy a dalších klíčových místech Starého zákona. Rozsáhlá interpretace (s. 15–69) představuje přepracované (podzim 1994) přednášky z cyklu pořádaného „Maltézskou universitou“ v Praze v akademickém roce 1990/91. Seznamuje s biblickým přístupem k otázkám antropologickým (Gn 2 aj.), k přírodě (Gn 1), ke společenství (Gn 11), k Bohu (Ex 1,14) i k zvláštnosti biblického pohledu na svět, který se svou dynamikou liší od statického řeckého (s. 26n). Biblické myšlení nedovoluje si z Boha udělat soubor definic (Ex 1,14). Z křesťanských myslitelů je připomenut jako inspirace pro dnešek Albert Schweitzer.
Filosofická reflexe navazuje na biblickou. Josef Musil (s. 73n) přehledně seznamuje s etapami ekologie – počínaje vznikem Římského klubu (1968), konče celosvětovou konferencí v Riu (1992). Upozorňuje na různé roviny ekologické reflexe (vědecká, odporující technologizaci života, ekonomická, mocensko-byrokratická, filosofická).
„Filosofická ekologie po dvaceti letech“ je již klasická studie Erazima Koháka (s. 79–90), která původně vyšla ve Filosofickém časopise (1993/6). Autor nejprve informuje o typech kritiků: reflexe metodologická (hledá se viník a najde se ve filosofovi Descartovi a křesťansky panském přístupu k přírodě); reflexe odmítající vzít na vědomí krizi a problém ekologie; myšlení neuvědoměle a někdy i uvědoměle navazující na hebrejsko–křesťanské pojetí dobra a zla. V druhé části studie seznamuje s třemi typy řešení krize: „hlubinná“ ekologie (kritizuje antropocentrismus a nabádá nás myslet jako hora – Morris Berman, Arne Naess); ochranářská ekologie (návrat z umělého světa k přírodě prostřednictvím skromného způsobu života); morální ekologie (člověk se přírodě neodcizil, jen odlišil; lidská svoboda se odcizila odpovědnosti; odpovědnost za přírodu vede k odpovědnému přístupu k technice).
Třetí oddíl je věnován reflexi vědecké a technické. Jan Bednář zahajuje článkem „Některé morální pohledy na problematiku znečišťování ovzduší“. Jasoň Hampl referuje o „Dopravě, životním prostředí a trhu“. Vladislav Klener píše o radiologických problémech a nebezpečích „Radiační ochrana a radiologie“ (Černobyl, ionizující záření). „Technologii a životní prostředí“ připravil Jiří Vackář.
S psychologickými aspekty ekologické problematiky seznamuje Věra Bokorová. Václav Mezřický uzavírá statě vědeckých pracovníků studií „Ekologická výzva – otázky a odpovědi“ – předkládá stručný souhled všech zásadních ekologických hříchů a bezohledností naší generace a vyzývá k řešení prostřednictvím politických institucí.
Pátý díl publikace předkládá zásadní dokumenty týkající se ekologické problematiky: „Maiestas Carolina“ (kácení stromů); ekologická encyklika Jana Pavla II. „Mír s Bohem stvořitelem, mír s veškerým stvořením“ (v ní je mimo jiné připomenuto, že již v roce 1979 byl František z Assisi prohlášen patronem ekologů); Evropská charta o životním prostředí a zdraví z roku 1989. Na závěr tohoto oddílu je připojena zpráva o „Druhé evropské konferenci o životním prostředí a zdraví“ (Helsinky 1994).
Druhý tábor se dostává ke slovu prostřednictvím šestého (recenze knih) a sedmého oddílu (spiritualita): Alois Honěk recenzuje knihu Jamese Lovelocka – Gaia živoucí planeta; Lubomír Mlčoch referuje o knihách Jana Kellera: Až na dno blahobytu a Hany Librové: Pestří a zelení. Jiří Vackář informuje o sborníku rakouských autorů – Für ein Lebensrecht der Schöpfung. Oddíl spiritualita obsahuje práci evangelíka Jiřího Nečase – Evangelium pro životní prostředí; Chvalozpěv stvoření – úryvek z knihy Waltera Nigga a panteisticky laděný úryvek z nihy Gilberta Greshaka „Nalézat Boha ve všech věcech“.
Celá kniha je protkána biblickými citáty a úryvky z krásné i theologické literatury. Kromě informací o časopise Universum (s. 191) jsou uvedeny i základní údaje o autorech jednotlivých statí (s. 190).