Na sklonku roku 2006, 30. prosince, těsně před začátkem Svátku oběti popravili svrženého iráckého diktátora Saddáma Husseina. Světoví politici označili popravu za milník na cestě k pokojným poměrům (G. Bush), k nastolení demokracie (J. Howard), vyjádřili znepokojení nad trestem smrti jako takovým, vyjádřili uspokojení či rozpaky nad procesem, v němž byl diktátor odsouzen. V následném bombovém útoku zahynulo ještě téhož dne 68 Iráčanů, vesměs šíítské náboženské příslušnosti.
V českém tisku nejspíš bude pokračovat kampaň, která se rozpředla už po vynesení rozsudku smrti a v níž neohrožení komentátoři MfD a LN označili za slabošské apísmeňťáky a přisluhovače diktátorských režimů všechny, kdo si nad popravou dovolili pochybovat. Navzdor této agresivní atmosféře stojí za to položit si následující otázky:
Jsme-li zemí, která na své cestě k demokracii odmítla trest smrti, lze ho vidět jakožto řešení kdekoli jinde? Jistě, v dnešní době mediálních symbolů je smrt tyrana téměř v přímém přenosu symbolicky závažnou výpovědí. Mediálně symbolické akce (a politická či justiční rozhodnutí, která jim vycházejí vstříc) však v dlouhodobé perspektivě pomáhají nastolit sotva co jiného než tyranství médií. Těžko se stanou krokem, který v zemi zmítané náboženskou, etnickou a politickou frustrací a nenávistí umenší touhu po pomstě a upevní touhu po spravedlnosti pro každého, nezbytné to předpoklady nastolení demokracie.
Poprava dodává života zbavenému padouchovi jakýsi dodatečný význam. Bují folklórní heroizace. Nemá svržení diktátora zároveň znamenat jeho znicotnění? Když by se v kleci doživotního vězení musel každodenně povinně koukat na zpravodajství o tom, jak Irák postupně roste z trosek, zbavuje se jeho přízraku a začíná normálně fungovat (což je jistě do značné míry vize, nikoli však snad zcela nereálná, viz oblasti obývané Kurdy, vůči nimž se Hussein proviňoval nejmasověji – a nebude už za to potrestán!), nebyl by to pro něj trest větší?
Těch 68 mrtvých, kteří dnes na rybím trhu zahynuli, nebudou v souvislosti s popravou poslední. Stály jejich životy za to? Nemá v zemi osvobozené od tyrana větší hodnotu život každého z jejích osvobozených občanů než ukončení života tohoto tyrana?
30. 12. 2006