Tweetování bylo zahájeno teprve nedávno, roku 2006, a se svými cca 300 miliony uživateli je jednou z největších sociálních sítí. Jeho zvláštností je omezení rozsahu jedné zprávy na 140 znaků. Zato počet příjemců zprávy je prakticky neomezený. Kdokoli kdekoli na planetě se může okamžitě dozvědět, co naposledy zacvrlikal Donald Trump či Andrej Babiš. Stačí jen několik úderů na klávesnici, výsledkem je ovšem taky jen několik slov.
Podle slovníku angličtiny (Academia, 1993) twitter znamená v první řadě ptačí „cvrlikání, čiřikání, švitoření, štěbetání“. Člověk může tyto zvuky napodobit například „brebentěním, hihňáním, chichotáním, pípáním“. Společným jmenovatelem těchto aktivit je vydávání mnoha zvuků (přesněji: několika málo zvuků stále opakovaných), jež mají malý smysl, či spíše vůbec žádný. Co se týče stránky vizuální, charakteristickým znakem švitořivce je nervozita, kterou prozrazuje jeho „chvění, rozechvělost, vzrušení, rychlé mávání“ („prosím, všimněte si mě!“). S pomocí ptačí metafory můžeme vyjádřit i třetí rys tweetování, jímž je přelétavost názorů a zapomnětlivost.
To vše velmi vyhovuje politikům jistého typu, když manipulují zástupy. Jak je to pěkné, když chce ministr financí novelizovat zákonné nařízení o zdanění dluhopisů, aby zabránil jeho obcházení! A jak je snadné zapomenout, že sám předtím zneužil svého privilegovaného postavení, aby ošidil stát o milióny! Stačí poslat do světa pár fotek s ukřivděným obličejem.
„Mnohé mluvení“ nebývá bez hříchu, kdož pak zdržuje rty své, opatrný jest, pravil mudrc (Př 10,19), a Ježíš stejným slovem charakterizoval specifický případ brebentění náboženského; místo něj se rozhodl naučit nás Otčenáš (Mt 6,5–9). V něm tiše říkáme „buď vůle Tvá“, navzdory všem opičákům z Bandar-lógu, kteří po celém pralese povykují: „Buď vůle má!“