Stará báseň

Číslo
Vykázán ze štěstí jež domovem je jiných

hrách snů házím po všech zdech
kam podívám se v městech nehostinných
všude tma dikobraz s věčností na ostnech

Má tvář mi nepatří toť závoj vypůjčený
proň lichvář po špičkách jde v stopách mých
v márnicích zřel jsem dluh jiných zaplacený
a smích tváří konečně pravdivých

Bez strachu nit za nití závoj vyparuji
prohlédaje úmysly času záludné
úroky krve mu já nikdy nedaruji
mé tělo jeho je však ty jsou mé

František Halas

(ze sbírky Kohout plaší smrt, 1930)