Číslo
Spí mezi růžemi za šeptů před alkovnou,
kde hbitě smlouvají se stíny předsmrtné.
Když ptáci ztracení jí do prstenů klovnou,
tu slovo záhadné ret korál načrtne.
Nevnímá v daleku doznívat dávný květen
dob, jež se rozdaly, a hudbu bolavou,
když odkapává čas a vítr plný fléten
rým lovčích rohů rvát neslyší nad hlavou.
Tam ladně podélnou nech echo uspat pannu,
ty, která tvárlivíš a měkneš nad lianu,
jež ťuká kývavě na oči pohřbené.
Ta růže loudavá a přec už blízko k tváři
vábivost záhybů už nerozežene,
jež dychtí potajmu být navštívena září.
Paul Valéry
(překlad Josef Palivec)