Soteriologie a teologie kříže Bonaventury z Bagnoregia

Číslo

Čerstvou novinkou v oblasti dějin teologie je obsáhlá monografie Soteriologie a teologie kříže Bonaventury z Bagnoregia z pera prof. Ctirada Václava Pospíšila, Th. D. OFM, působícího na CMTF UP v Olomouci a odnedávna též na KTF i HTF UK v Praze. Jak autor sám v úvodu naznačuje, předkládaná práce navazuje na jeho disertaci La teologia della croce di San Bonaventura, kterou obhájil na Pontificio Collegio Antoniano v Římě v roce 1995.

Protože českému čtenáři nejsou běžně přístupné aktuální poznatky o Bonaventurových životních osudech, věnuje se jim autor v první kapitole. Dovídáme se, že Ital Giovanni Fidanza (asi 1217–1275) se r. 1235 vydal na pařížskou univerzitu a r. 1243 vstoupil do Řádu menších bratří svatého Františka z Assisi jako bratr Bonaventura. V akademickém roce 1253–1254 se stal doktorem teologie a přednášel v Paříži s Tomášem Akvinským. Po r. 1257 se jako generální ministr rozhodujícím způsobem zasloužil o zachování řádu. V roce 1273 se stal kardinálem. Z jeho obdivuhodného díla je českému čtenáři odnedávna k dispozici Putování mysli do Boha (1997), Legenda větší a Legenda menší o životě sv. Františka z Assisi (2001); překlad spisu Breviloquium se připravuje.

V první kapitole nalezne čtenář také základní charakteristiku Bonaventurova myšlení. Již zde uvádí do základních struktur symbolicko-estetické logiky, tolik typické pro myšlení Serafického doktora.

Druhá a třetí kapitola patří především soteriologii. Autor předkládá a prohlubuje dosavadní znalost Bonaveturova „geometrického“ způsobu myšlení na důležitém obrazci, jímž je tak zvaný christologicko-soteriologický kruh milosti. Popisuje a hodnotí rovněž základní charakteristiky Ježíšova utrpení, jak je vnímá středověký pisatel. Protože se v těchto pasážích Bonaventura odlišuje od postojů vyjádřených především Anselmem z Canterbury ve spise Cur Deus homo, následuje po třetí kapitole exkurz pojednávající o Anselmově konceptu hypotetického Vykupitele, z něhož vyvozoval pravost Kristova vykupitelského díla, a o jeho kladech a záporech.

Čtvrtá, pátá a šestá kapitola jsou věnovány na prvním místě teologii kříže. Na příkladech se ukazuje, jak Bonaventura ve svém díle používá paradigma inteligibilního (pomyslného) kříže. Toto schéma pak má vést učedníka k dokonalému křesťanskému životu. Závěrečná kapitola předkládá kruhové trinitární schéma, které se sice nikde u Bonaventury nenachází popsáno přímo, nicméně prof. Pospíšil spolehlivě dokládá, že doctor Seraphicus s tímto schématem počítá, i když všechny důsledky z něho vyplývající ve svých spisech neuvádí. Jistě velmi zajímavé by bylo důkladné srovnání Bonaventurova a Augustinova učení o Boží Trojici, jež se v monografii s ohledem na stanovené téma pouze skicuje. Pozorný čtenář však jistě nepřehlédne, že Bonaventurovo (a Pospíšilovo) trinitární schéma plně vyhovuje jak západnímu, tak východnímu křesťanství. V konečném důsledku by tedy mohlo (a mělo) vést k redefinici pohledu a k dogmatickému sjednocení v otázce Filioque.

Kromě důkladně systematicko-teologické práce monografie vykazuje značnou vstřícnost vůči odbornějšímu čtenáři. Veškeré citace z Bonaventurových spisů – a už jsou součástí základního textu nebo ne – se vždy uvádějí v latinském originále (kromě českého překladu). Rovněž práce jiných badatelů jsou citovány v původním znění, aby při překladu nedocházelo k někdy nevyhnutelným zkreslením a diskuse byla co nejpřesnější. Pozornost si zaslouží také rozsáhlý soupis použité a citované literatury.

Je škoda, že z ekonomických důvodů bylo nutno zmenšit stránkový rozsah publikace použitím menšího písma. Především čtení poznámek může proto být i namáhavé. Ovšem skutečnost, že Pospíšilova monografie vychází nejprve v češtině, je bezpochyby velkým obohacením české odborné teologické veřejnosti. Zajímavostí je, že se Bonaventurovou teologií zabývali například také někdejší italský prezident O. L. Scalfaro a kardinál J. Ratzinger. Věřme, že se ještě před zamýšleným cizojazyčným vydáním můžeme těšit na reakce domácích recenzentů.

Ctirad Václav Pospíšil: Soteriologie a teologie kříže Bonaventury z Bagnoregia,
Brno 2002, 268 s.