Ve středu 6. 3. 1996 pan prezident přijal delegaci synodní rady ČCE ve složení P. Smetana, Z. Susa, J. Čapek a mluvčí M. Brož za přítomnosti pracovníků své kanceláře I. Medka (kancléř), J. Šolce (vnitřní politika), J. Šitlera (zahraniční politika), L. Špačka (mluvčí) a dalších.
Preident Havel v úvodu velmi ocenil Stanovisko ČCE k problematice vysídlení sudetských Němců, přijaté synodem 18. 11. 1995 i odpověď představitelů Evangelické církve v Německu z 9. 1. 1996. Připomněl vyjádření českých katolických biskupů z roku 1991. Stanovisko ČCE bylo vydáno v době, kdy se nově objevil sudetoněmecký problém, který ovlivňuje česko-německé vztahy. Zmínil rovněž své vyjádření k celé problematice z roku 1989.
Pověděli jsme o jednání synodní rady s představiteli Evangelické církve v Německu v Karlsruhe v lednu 1996. Stanovisko se pokouší zásadní otázku sblížení a smíření mezi Němci a Čechy zasadit do širokého kontextu historických událostí od příchodu Němců k nám až do doby po 2. světové válce. V poradním odboru synodní rady, jehož členy jsou fyzik, geolog, amerikanista, filolog a tři faráři a s nimiž spolupracovali dva historikové, byla zvláště obtížná diskuse o vztazích mezi Čechy a Němci v 19. století a v době první republiky. Na Stanovisko upozornil předseda rady Evangelické církve v Německu ve své zprávě pro synod ve Friedrichshafenu v listopadu 1995, významná je odpověď této rady z 9. ledna 1996, a dále vyjádření velvyslance Gruši, bývalého prezidenta von Weizsäckera a jiných. Připomněli jsme i hlas Ackermanngemeinde a české kritické hlasy (viz Protestant 3/96).
Předmětem rozhovoru byla otázka pojetí dějin, které nelze trhat do vzájemně izolovaných etap, nýbrž je nutné vystihovat sled jejich událostí, otázka platnosti postupimské dohody, v níž po totální kapitulaci Německa velmoci převzaly řešení německého problému a otázka vystihování vzájemného vztahu mravního a právního hlediska při hodnocení minulých rozhodnutí, událostí a dějů.
Pan prezident ocenil vyváženost a vyrovnanost Stanoviska i vážnost odpovědi německých evangelíků a projevil přání, aby se politici mohli sblížit a dohovořovat mezi sebou tak jako evangelíci. Vyjádřil svůj vztah k evangelíkům a odmítl domněnky, že dává přednost katolíkům. Připomněl své kontakty s faráři disidenty i se sbory za doby komunismu. V závěru setkání jsme panu prezidentovi předali knihy Země otců a Za války a po válce. Atmosféra rozhovoru byla velmi upřímná, tvůrčí a plná důvěry.
V Plečnikově sále nás pak očekávali novináři na tiskové konferenci. Bylo jich asi čtyřicet. Odpovídali jsme na otázky, jaké motivy nás vedly k vypracování Stanoviska, jaká je odezva mezi evangelíky v Německu. Smyslem Stanoviska bylo říci otevřeně a poctivě, kdo komu co udělal, a na základě toho hledat cesty ke sblížení Němců a Čechů dnes. Mluvilo se také o ekumenické součinnosti v této problematice. Dále jsme pověděli, že východisko při práci na textu bylo teologické, ale má rozměr politický a také politický ohlas má. Stanovisko bylo přepracováváno čtrnáctkrát, a proto je vyvážené a propracované. ČCE je menšinou v národě, má i zkušenost s tím, že je přehlížena, nešlo nám však o sebezviditelnění, nýbrž o to vyrovnávat se s problémem, říci to veřejně a tím se pokusit přispět k vyjasnění celé problematiky.
Při odchodu jsme předali některé texty, které se věci týkají, panu J. Šitlerovi z oddělení zahraniční politiky, který nás vyzval k dalším kontaktům s kanceláří prezidenta republiky.
Pokud je nám známo, zprávu o našem setkání s prezidentem Havlem uvedla pouze TV Premiéra a několikrát rozhlasové stanice. Hlavní listy jako Lidové noviny, Denní Telegraf a Mladá fronta Dnes nevěnovaly setkání prezidenta se zástupci ČCE žádnou pozornost. Z jiných listů zprávu o setkání přinesl Liberecký den, Právo, Katolické noviny a evangelický tisk.