Jiné čtení Mt 22,14
Úvod
Základem mého návrhu přehodnotit překlad výše zmíněného verše je fakt, že ve své současné podobě vyvolával a stále vyvolává u lidí spíše obavy než naději, a přitom by to mělo být obráceně.
Po staletí se tento verš překládal: „Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo je vybrán“ (ČEP). Totéž platí pro nejznámější nizozemské překlady Bible od verze Statenvertaling (1637), kterou inicioval Národní synod protestantské církve Nizozemí (1618/1619), až po Nový překlad Bible (NBV, 2004). V některých překladech se místo „pozvaných“ používá slovo „povolaní“, ale tím se základní smysl věty nemění. V příručkách k exegezi Matoušova evangelia se často uvádí, že ona věta nemá jasný vztah k předcházejícímu podobenství (např. Grundmann, 1986: „Tato závěrečná věta, která k podobenství nepatří ani není v souladu s jeho významem…“), a proto se může jednat o větu scestnou.
Příběh
Matouš 22,1–14 nám vypráví podobenství o svatební hostině. Král, jenž připravil svatební hostinu pro svého syna, posílá služebníky, aby přivedli pozvané hosty, ti ale odmítají přijít. Pak služebníkům poručí, aby šli na rozcestí a pozvali kohokoli, koho uvidí. Svatební síň se pak naplnila stolovníky, zlými i dobrými. Když král vešel dovnitř, aby si hosty prohlédl, všiml si muže, který nebyl oblečen na svatbu. Po krátkém dialogu je tento muž vyhozen. Ve čtrnáctém verši pak čteme: „Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo je vybrán.“
Kázání
Zdá se, že slova čtrnáctého verše v této podobě zacházejí s lidmi nevypočitatelně. I když mnozí křesťané bojují o místo mezi „vybranými“, jejich víra je nejistá, protože „málokdo je vybrán“. Proč se snažit žít podle evangelia, když si místem mezi „vybranými“ člověk stejně nemůže být nikdy jistý? Člověk může být po celý svůj život pod tlakem obav z této otázky. Poselství jako ze čtrnáctého verše působí spíše jako hrozba než „dobrá zpráva“.
Lingvistické ohledy
Podívejme se nejprve na dostupné řecké texty. Novum Testamentum Graece (1985), tedy vydání Nestle-Aland, uvádí tento verš jako „πολλοί γάρ είσιν ? κλητοί, ολίγοι δε ? Εκλεκτοί.“ Zdá se, že existuje pouze jedna alternativní varianta, která na místech označených ? přidává člen. Jen rukopis L019 (z 8. století) a některé menší skupiny textů přidávají ono hoi, jak před klètoi, tak před eklektoi. Stejná slova jako zde nacházíme ve svitcích Codex Ephraemi resciptus (z 5. století), Codex Bezae (ze 6. století), Codex Freerianus (z 5. století), Codex Koridethi (z 9. století) a několika menších rukopisech připojených k Matoušovi 20,16. To nevidíme v autoritativnějších kodexech (Brouwer, 1938) a co se týče Statenvertalingu, je tomu tak pouze ve starších vydáních. Pozdější překlady to hodnotí jako přídavek, který je vhodné a žádoucí z verše vypustit.
Interpretace
Tímto textem byli zmateni už jeho nejstarší čtenáři. V Listu Barnabášově (ze 3. století), spadajícího do období rané patristiky, ve 4,14 čteme: „Mějte na paměti také toto, mí bratři (a sestry): Když spatříte takové velké zázraky a znamení v Izraeli a ony jsou ponechány jako by nic, modleme se, aby to nebylo důkazem, že, jak je psáno, mnozí jsou pozváni, ale málokdo je vybrán.“ Autor dává najevo své obavy z představy, že by spása byla určena jen pro úplnou menšinu.
Ter Linden (1998) text vysvětluje takto: „Všichni jsou pozváni, ale jen ti, kdo jsou ve svátečním, jsou vybráni.“ Pokouší se tak rekonstruovat vazbu mezi závěrečnou větou a předcházejícím podobenstvím. Balz a Schneider (1980) také zřejmě postupují tímto způsobem a naznačují, že „vybráni“ jsou ti, kdo přijali pozvání od Hospodina a podle toho žijí. Tyto výklady se týkají eklektoi a nenabízejí alternativní interpretaci oligoi.
V interpretacích tohoto textu se často klade důraz na to, že je vybrán doslova „málokdo“. To lidi po staletí trápilo. I když se snaží žít v souladu se svým povoláním, stále pro ně až do smrti zůstává tajemstvím, zda patří mezi ty „vybrané“ nebo ne. Klíčová otázka v tomto případě tedy může být formulována: „Mohu se považovat za pozvaného, ale zahrne mě Hospodin mezi vybrané?“ Tato otázka lidi mučí až do jejich posledního vydechnutí. Z pastorační práce vím, že to v životech lidí současnosti stále hraje roli. Tato převládající exegeze klade větší důraz na obavy, které by měl člověk mít ohledně toho, zda bude patřit „vybrané“, než na naději, jíž by měl chovat v mysli vzhledem k tomu, že patří mezi pozvané.
Poslední dvě slova
Na základě tohoto dilematu mezi obavami a nadějí jsem se důkladněji podíval na poslední dvě slova tohoto výroku: oligoi eklektoi. Oligoi se obvykle překládá jako „málokdo“ nebo „nemnoho“. Přeložit je jako „někteří“ neznamená až tak velkou odchylku. V některých textech se oligoi dá překládat jako „někteří“, což je interpretace, kterou zde chci aplikovat. Eklektoi má svůj původ v eklegomai (= vybrat, zvolit). Kořenem tohoto slovesa je legein (Blass a Debrunner, 1984), což doslova znamená „sbírat“. V tomto textu chci zdůraznit vazbu s ek- (= z, ven). Obvykle se eklektoi popisují jako ti, které Hospodin pozitivně vybral. Jsou těmi, kdo patří k „vyvolenému lidu“. Adekvátním překladem eklegomai však vzhledem k vazbě mezi „sbírat“ a „ven“ může být také „vyřadit“.
V podobenství před Mt 22,14 také čteme o někom, kdo je vyřazen, totiž o muži, který není oblečen na svatbu. Ter Linden rozšiřuje oligoi na „ty, kteří nejsou oblečeni na svatbu“. V tomto podobenství se to říká jen o jednom člověku. V tomto podobenství je jen tento člověk vybrán („zvolen“, „vyřazen“), protože se nechová jako ostatní. Kdyby další lidé následovali jeho příklad, můžeme si být jisti, že by byli vybráni také. Výrok ve čtrnáctém verši by se pak dal číst jako zobecnění tohoto jediného příkladu: „Mnozí jsou pozváni, ale někteří budou vyřazeni.“ Eklektos je tedy v tomto verši vybrán, ale nikoli na základě pozitivních aspektů svého chování. Je vybrán (vyřazen), protože se odmítl chovat jako ostatní hosté.
Závěr
Ve světle tohoto výkladu je daný výrok v jasné a přímé souvislosti s předcházejícím podobenstvím. Navíc dochází k převrácení kázání: naděje na místo v Božím království převládá nad obavami, jestli budeme nebo nebudeme považováni za „vybrané“. Vyřazeni budou jen ti, kteří dávají jasně najevo, že se distancují od svatební hostiny. Na základě mé interpretace oligoi a eklektoi je překlad, který zde uvádím, zřejmě možný, obnovuje napojení posledního verše na podobenství, jež mu předchází, a obrací sdělení, v němž obavy převládají nad nadějí, ve sdělení, v němž naděje převládá nad obavami.
Pro překlad, který zde uvádím, je nezbytné upustit od tradičního překládání eklektoi ve smyslu „vyvolený“, tedy pozitivně vybraný. Tedy:
„Neboť mnozí jsou pozváni, ale někdo bude vyřazen (odstraněn).“
Literatura
Balz, H. a G. Schneider (eds.), 1980. Exegetisches Wörterbuch zum Neuen Testament. Band I. Kohlhammer, Stuttgart.
Blass, F. a A. Debrunner, 198416. Grammatik des neutestamentlichen Griechisch. Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen.
Brouwer, A. M., 1938. Het Nieuwe Testament, met aanteekeningen. Sijthoff, Leiden.
Grundmann, W., 19866. Das Evangelium nach Matthäus. THNT. Evangelische Verlagsanstalt, Berlin.
Linden, N. ter, 1998. Het verhaal gaat … Deel 2. Balans, Amersfoort; česky Povídá se… podle Marka a podle Matouše, EMAN, Benešov 2009
Autor působí v nizozemském Olstu.
Z angličtiny přeložil Jan Škrob.