Na procházce v lese v Hodkovičkách jsme narazili na naučnou stezku o Robinsonovi Crusoe. Na ukázky v roztomile archaickém překladu navazují otázky: co zachraňovat z vraku, jak rozdělat oheň, udělat si boty, zkypřit půdu, ochočit divoké kozy. Anebo také: zdali je Listina základních lidských práv součástí Ústavy ČR. Když totiž Robinson zachrání Pátka z rukou lidožroutů, zastydí se za sebe, že se kdysi zapojil do obchodování s otroky; poslední detail samozřejmě chybí v komunistickém Plevově zpracování (1956), stejně jako úvahy o Boží prozřetelnosti.
Daniel Defoe (1660–1731) pocházel stejně jako jeho hrdina z obchodnické rodiny. Ani on nebyl žádný svatoušek, šlechtický přídomek si vymyslel a poznal i vězení pro dlužníky předtím, než se kolem čtyřicítky, jako otec rodiny, pustil do psaní provokativních pamfletů. Útoky na anglikánskou církev ho přivedly na pět měsíců do vězení a dokonce i na pranýř (1703); povídá se však, že londýnští občané mu tam namísto obvyklých nechutností házeli květiny a připíjeli mu na zdraví. Buď jak buď, Defoe o něco později vstoupil do státních služeb a psát už nikdy nepřestal: připisuje se mu až 545 článků, satirických básní, ale i řada románů a rozsáhlých pojednání o politických a hospodářských otázkách. Někteří se domnívají, že puritánskou morálku a důvěru v Prozřetelnost si Defoe osvojil již pod vlivem zbožných spisů svého předčasně zemřelého spolužáka jménem Timothy Cruso; ten je ovšem zapomenut, stejně jako další Defoeovy spisy, zatímco vymyšleného Robinsona (1719) zná celý svět.
Svědčí o tom i ukázky a otázky, které nám neznámí zeleně smýšlející sluníčkáři s podporou Prahy 12 připíchli na stromy, aby nás navedli k hodnotám, jež se za nimi skrývají: Nepanikařit. Jedno po druhém. Co je doma, to se počítá. Radost z malých věcí. Trpělivá práce. Úcta k životu. Humanita. Důvěra v Boží vedení.
A ještě bych přidal: podpora neziskovek, které toto všechno připomínají nejen mladé generaci. Za chvíli totiž budou volby. Vyžadujme od kandidátů, aby se přihlásili k jasné a velkorysé podpoře neziskových organizací a občanského sektoru. Ve stylu Bohuslava Sobotky (lidovky 16. 5. 2013) či Aleny Gajdůškové (irozhlas 8. 8. 2018). Nikoli ve stylu Tomáše Kratochvíla (denikn 29. 11. 2019) či Romana Onderky (denikn 3. 12. 2020), nemluvě o dalších populistech typu Václave Klause, Miloše Zemana, Vojtěcha Filipa, Tomia Okamury. Robinsonům zdar, kanibalům zmar!