Sociální rozdíly se prohlubují, chudí se stávají katastrofálně chudými, bezdomovců přibývá, policie se stará, aby neobsazovali polozbořené stavby, chaty, aby se nezdržovali pod veřejnými přístřešky jako jsou nádraží a třebas hypermarkety, zkrátka, aby nikde nebyli vidět. Zdravotní péče o tyto bezprávné lidi? Podle mojí zkušenosti žádná, leda když se najde člověk zhroucený na ulici, který ještě dýchá, odvezou jej.
Přichází podzim, ze strany státu a správy měst není postaráno ani o nejzákladnější potřeby pro tisíce lidí bez domova. Bude Praha na konci zimy zase stavět na pár týdnů stanové městečko? Nebo letos až v březnu? Zase budou nemocní a slabí umrzat na ulicích, jako tomu bylo loni i v předchozích letech., jenže letos jich bude několikanásobně víc. Přečtěte si článek v Novém Prostoru č. 30 z 9. srpna 2012, který s nejmenovanou pražskou kurátorkou napsali Zuzana Brodilová a Tomáš Havlín. Kurátorka, která informace se své praxe poskytla, musela zůstat anonymní. Letos, vinou drastického snížení příjmů těch chudých a nejchudších (viz opatření ministerstva práce a sociálních věcí) několikanásobně přibývá lidí bez domova a to i rodin s dětmi. Od nového roku se v sociální oblasti chystají další změny, které, jak se domnívá kurátorka, ještě situaci zhorší, a to už také proto, že jsou nedostatečně připravené. Kurátorka má na starosti asi 150 rodin.
Z dřívějška, kdy jsem učila na základních školách, do jisté míry náplň práce sociálních pracovníků znám. Kurátorka má pravdu, že kdyby ji měla vykonávat účinně, musela by spolupracovat tak s 15, nejvýš 20 rodinami. A také by muselo být kam umísťovat děti spolu s rodiči, v krajním případě alespoň děti, i když odloučení dětí od rodičů je výchovně špatné, nepřirozené a nemělo by k němu docházet. Ústavy i ubytovací zařízení jsou přeplněné. A tak, a to je děsivé, se ocitají děti s rodiči, nebo i bez rodičů na ulici. Je to k uvěření, že v Brně, ve městě, kde třebas jen nedávno pořízené „hodiny“ na Náměstí Svobody, které ani čas běžným občanům neukazují, leda občas vyplivnou kuličku, stály „náct“ milionů, nejsou základní potřeby pro všechny děti a jejich rodiče? Že pro mnoho dětí vlastně není dostupné plnění základní školní docházky a alespoň poslední, předškolní rok v mateřské škole nebo přípravném ročníku? Že mnoho rodin na školní potřeby, jídlo pro své děti ve škole a družinu nemá? Že děti se nemají ani kde učit, natož aby jim rodina poskytovala potřebné zázemí a motivaci?
Tento stav společnosti cítím jako stará učitelka, která své úsilí věnovala vyrovnání handicapů znevýhodněných dětí a jejich plnohodnotnému vzdělávání, která si vroucně přála odstraňovat sociální handicapy a vychovávat práce schopné integrované sebevědomé lidi, tento stav společnosti a její řízení cítím jako zpolíčkování na závěr svého života. Jak je možné mlčet?
Ani televize, ani rozhlas, ani několikery noviny – Lidové noviny, Literární noviny, Respekt, a jiné „dobré“ tiskoviny na určité intelektuální úrovni o stavu společnosti a jeho příčinách neinformují? Přesvědčila jsem se, že ani ti „šťastnější“ jedinci a rodiny, jimž se vede dobře, o něm nevědí, a proto je nemůže zajímat. Domnívám se, že jde o záměr udržovat nevědomost a tím společenský smír. Je to věc vedení obcí, státu, parlamentu, senátu a každého zastupitelstva na všech úrovních.
Ale je to také a především věc každého slušného člověka. Individuální pomoc však může vyřešit jen málo. Co můžeme dělat, aby společnost věnovala zhoršování životních podmínek občanů náležitou pozornost? Velmi uvítám názory čtenářů.