Amstelodamina

Jiří Šimsa 1992–2010

 

Hamleta chytnout načas

 

Pít či nebýt?
Co je to za otázku?
Když dívka v náručí ti leží.

Snít či bdít?
Pověsit se na vlásku?
Když s neláskou nelze žít.

29. 9. 1992, Amsterdam

 

Divíš se?

(Hance Pfannové)

 

Nejsme už starci
co nad osudem svým
své mládí zvrací
s pohledem pochmurným?

3. 10. 1992, Amsterdam

 

Před exodem

(Jendovi Vlasákovi)

 

Inspirace starce
jenž smrt jen vyhlíží
trochu krotce
ke kobce života se blíží

Napříč zkušenosti
budoucnost prolomí
zlámané kosti
zhroucené svědomí

A tak do domu bez dveří
vešli jsme otevřeným nebem
ať věří či nevěří
Buď bolest či bezvědomí zebe

Jen smrtí život prožijeme
smrt, konečná nás ze dveří vyhodí
Z prožitku teď či nikdy nejsme
na rozbouřeném moři ze ztroskotané lodi

Už vím, že jen rým
plachtu rozvine i vlajku se zkříženými hnáty
vytáhne kapitán i oheň i dým
s pády, aforismy, metaforami, jazykovými jedy

Tak proplouváme místo s pláštěm
s plachtou iluzí, jimž beznaděj obětujeme
my spravedliví skrápění deštěm
a nespravedlivé pod sluncem už jen milujeme

Vítr, dech, uragán nicoty
pohání nás vpřed
prošlapali jsme boty
Za větrem přijde led

do něho hlavou narazíme
bez dechu života, ducha
V té plodové vodě za život prosíme!
Dostanem se do pouštního sucha?

5. 10. 1992, Amsterdam

 

Malá recenze na Stará bydliště

 

(Davidu Zelingerovi)

Usedl jsem v kavárně
Malostranské
nepít, číst, zdárně
naplnit manýry panské

Jsem vyšší třída
usedám do vlaku
Do běla napsala křída
pohanu špinavého povlaku

Káva, kniha, dvě
jedna opilce, jedna blázna
oběma řekla poezie své
že žít s ní je cesta srázná

Končící na skále
kde věčnost chce žít věky
jen žít, neumřít, postoupit dále
i když důvod i rozum je změklý

25. 10. 1992, Amsterdam

 

Kata sarka

(Podél těla)

 

(Milanu Balabánovi)

Vzpomínka či přítomnost?
V této tiché noci
Může být novým nečekaný host?
Do naší bezmoci

Vyjít bez poznání milosti
jen z našeho hříchu?
Kam můžeme dorůsti
než k plnému břichu?

Čím živíme se, tím jsme živi
však spíše živě přežíváme
v čekání denní skývy
jen tělo uchováme

Vždy pohané
vždyť jen lidmi jsme
plni naděje plané
myšlenka znejasní jasné

Že naším žoldem je smrt
A tak milost krkáme
a šťastni jsme, že jen prd
zadostiučiněni do dnu bez snu přidáme

Kde jsou ty pochodně?
Kde zapálená srdce?
Žhářstvím osvětlíme zatmění dne
jenž nicotou poskakuje prudce

Svíce prdem vybuchne
a vydáme to za zjevení
jenž vzduchem vyvolá ztuchlé
sebeuskutečnění

27. 10. 1992, Amsterdam

 

Slunce a vítr

 

Slunce mi dávalo pít z lahve
a dívalo se mi přitom přímo do očí

Proč jen jsem je musel zavřít?
Jako by mě dávali do rakve

se kterou se svět zatočí
Voda pod mořem nepřestane vřít

Větru se zachtělo číst mé básně
nebo se do nich milý Pán Bůh dívá?
A nad mým čtvrtým pivem
už shovívavě zívá.

23. 2. 1993, Amsterdam

 

F. H. B.

 

Dýmka mu vyhasla
Zápal už došel
I se svatými se přít musí

My však tu zůstáváme

Sami nad Písmem
bez jeho pomoci

Ze dne do noci
přešel boj o právo slova

Vždy nové vyzývá
jít k novému za pluhem

Do již obryté brázdy

28. 6. 1993, Amsterdam

 

Moucha

 

A kdybych netrpěl
necítil bych asi
pod kladivem a srpem
žít či žít na věčné časy?

Vždyť se mi nic neděje
jak Majakovskij rýmy soukám
a svoje koleje
co moucha pod pavouka

6. 8. 1993, Amsterdam

 

Smrt

 

Mrazí mne …
Sáhla si na mne smrt!
I já bych …
Jsi snad smrt?

2. 9. 1993, Amsterdam

Zámek

 

Opuštěný zámek na mostě
ztracený Adam v ráji
osamělý Bůh bez Evy
prázdný člověk bez lásky

Vrháme se do sítě
ve které růst nelze hájit
ani já nezapřu to, čím jsem
i kdybych vyrval všechny svazky

19. 9. 1993, Amsterdam

 

Ui

(Aan Wim en Martina)

 

Ui
uitgeven uit de handen
als de tranen
alleen uit de ui zijn verloofd

De tranen zijn nodig
ook in het huvelijk

Beter uit de ui
dan van iet anders
als dat nodig is

Als de tranen onontbeerlijk zullen zijn
dan onze ui zal vorbereid zijl
als redding

29. 9. 1993, Amsterdam

 

Léthé

 

A doufali‑li jsme nadarmo
kdo vrátí nám ztracený čas?
I uplynutí do Léthé básně této
i po oknech naší duše malující mráz

K čemu pak byla životu věrnost
i do krve plížící se strach
když zima má hodnotu jak léto?
A čas zákeřný je nůž do zad vrážející vrah

9. 10. 1993, Amsterdam

 

Hazardér

 

Bůh vsadil na kartu člověka. Potom se ten
člověk narodil. Vsadil na kartu Boží. Na
kříži se Ježíš ptá: Vsadil jsem správně? Bůh
tehdy neví. Jeho syn neví, ale volá: Bože, ještě
nevíš? Proč jsi mě opustil? Zemře. Nikdo neví.
Bůh vidí, že vsadil správně. Vzkřísil toho syna,
který nevěděl. Vzkřísil sebe, i on přece nevěděl.
Tam nastal předěl. Bůh vzkřísil toho, který nevěděl.
Ale ručil celým svým životem za to, že je na straně
Boží. Bůh hazardér. Bůh s člověkem. Bůh se
svým synem.

9. 10. 1993, Amsterdam

 

%

 

Vyšší sázka

 

Ano, i já jsem hazardér. Dávám celý svůj dosavadní
život za to, abych se dověděl, že jeho volba byla
správná.
Bůh se ptá: Je tento můj syn mesiášem? Kdyby ho
nebylo, ke komu bychom šli?
Já si zvolil za svého partnera člověka, konkrétního,
obyčejného.
Co s ním? Jen ze zvědavosti pozorovat? Až když si
všimne, že jen jeho jsem si vybral? Jsem hazardér,
ale jsem i ten, který si za svůj hazard zaplatí!

9. 10. 1993, Amsterdam

 

Dobrá vůle

 

Neměj nikdy pocit ukřivděnosti, že za to nemůžeš,
protožes to myslel dobře!
Věz, žes udělal vše pro to, abys stál před problémem,
před kterým stojíš. Jsi to ty, který ses k němu propracoval
svým způsobem života, nikdo jiný!
„Nejhorší jsou lidé, kteří to se světem myslí dobře“ (Ernest Hemingway).

26. 10. 1993, Amsterdam

 

 

Kde je tvé místo?

 

Nad Boha se stavíš
Jak si to zodpovíš?

Vyšší sázka
menší láska

Kdo zrcadlí skutečnost?
Tvoje dokonalost, tvoje dost?

Co nemáme, je Boží
není to nápoj, není to zboží

Bohatství v chudobě
v chudobě bohatství
Až nasytíš se ve zlobě
pak vzpomeneš na opatství

Opat
dal naživo pat!

7. 6. 2010, Brno

 

 

Žil‑byl

 

Kdybych neži
tak jak jsem žil
byl bych nějaký žil‑byl

Co dostáváme do života?
Jistě to není psota
Dar, který neumíme vrátit
Snad jen tak, že být

Kdybych nežil
nepsal bych
Kdybych nežil, tak jak jsem žil
mohla by krev vytéci ze žil

Jaký jiný hřích?

9. 6. 2010, Brno

 

 

Kdy začíná den

 

V bezvědomí jak mrtvý
vynucoval jsem si Boží odpověď

Vždy znovu mě probudil
do dalšího dne

Pro ten den
kdy měl jsem trápení
jak druhá noc beze snu

Dnění není
jen svítání …

9. 6. 2010

 

Rozkrok

 

Rozkročen mezi Pavlem Rejchrtem
a Martinem Jirousem
vousy o vousy přou se
pak zešediví s rachotem

3. 6. 2010, Brno

 

Vousy

 

Vousy rostou i po smrti
Jsou živé či mrtvé?

Voda živá či mrtvá?
Tehdy, kdy tě zahltí

Osekané větve
Vzpomínka cizí či tvá?

7. 6. 2010, Brno

 

Národ z křemene

 

Aby mělo co jiskřit
musí křemen o křemen
Když chceš smysly jitřit
je třeba přitáhnout řemen

10. 6. 2010

 

Dýmka

 

Z dýmu dýmka
ze snů snivec
Věčná přímka
Z piva opilec

2. 6. 2010, Brno

 

Duše (v. f.)

 

Na místo rvavých vran
used na duši havran

Krákáním zkrvavělé uši
zabydlil krkavec, i duši

1. 6. 2010, Brno

 

Milenka

 

Mrtvý, jak milenka snová
jak víla slova svá snová

A jeho slovo těžkých bot má tíhu
pozemšťany, duši při zemi
jak sen, který nás vzbudil k tichu
nálada těžká, příkrov nad příkrovy všemi

2. 6. 2010, Brno

 

Reflexe

 

Reflexe musí mít nejméně tři patra
aby ji jen tak někdo nepropátral

Patřením ji nespatří
bratřením ji nesbratří

Musí být jeho vínem
aby ji hledal ve skrytu
tam kde je sklep stínem
i kdyby podoben byl krytu

2. 6. 2010, Brno